Sometimes, on one Commodore record, there would be three cuts of the very same song. He would press all three cuts because there was a better solo, the beat was different, or there was just something about it that the musicians liked. He put them all on the same record, and they were grateful to him for it. He said, “Listen. Who am I to tell them how to play this? After all, this is jazz, America’s only true art form.”
Občas se stávalo, že ve vydavatelství Commodore vyšly hned tři verze jedné skladby. Můj strýc nechal vylisovat tři verze, protože jedna obsahovala lepší sólo, druhá třeba lepší beat, nebo jednoduše na té poslední verzi bylo něco, co se muzikantům celkově nejvíc líbilo. Dal je všechny na jednu desku a oni mu za to byli vděční. Můj strýc říkal: "Kdo jsem, abych si jim mohl dovolit říkat, jak mají tu skladbu hrát? Tohle je prostě jazz, nejopravdovější americký druh umění".
