Daedelus - Fair Weather Friends

Love and Beyond zadarmo

Producent Jay Haze vydal nedávno album nazvané Love and Beyond, které obsahuje 10 techno/housových tracků. Nedávno Jay tuhle desku označil jako Part 1 (první část) a rozhodl se nahrát a vypustit do světa dvě další části.

Zatímco Part 1 je k dispozici pouze za peníze, dvě další části si můžete zdarma stáhnout na stránkách www.jayhaze.com.

Jay Denham – The Truth

Člověka v souvislosti s názvem alba napadají různé věci: Chce nám Jay Denham dostat do hlavy nějaké pravdy o současném světě? Chce nás umořit politickými prohlášeními, anebo nám naznačit, že svět není tím, čím se zdá být? The Truth Is Out There? Kdepak. "Pravda" je možná trochu zavádějící název, protože tohle album si podle mě klade za cíl být vším jiným, než spolkem "mentorujících" skladeb.

Vůbec bych se nebál The Truth zařadit k soundtrackům letošního léta. Proč konečně v létě nedat přednost zábavnému, melodickému technu od člověka, který je již dvacet let nedílnou součástí scény, točící se kolem chicagské house music a detroitského techna? Proč má být neustále "léto" spojováno s někým jako jsou Judge Jules a spol?

Jay pochází z malého města Kalamazoo, které leží přesně uprostřed mezi městy Chicago a Detroit. Na jeho stylu je to víc než znát, protože skládá hudbu neukotvenou právě mezi chicagským housem a detroitským technem. O Jayovi se říká, že si bere z obou stylů jen to nejlepší. Což lze po poslechu The Truth potvrdit.

Denham zahájil hudební kariéru už v sedmdesátých letech, kdy se věnoval rocku, punku, new wave i funku. Desky začal roztáčet jako DJ v letech osmdesátých. Přestože vydal od roku 1988 kvanta singlů a tři alba, není jeho jméno známé tolik jako jména legend Derricka Maye nebo Kevina Saundersona.

Z alba The Truth vám v mozku zůstanou nejvíce zapsány spíše rychlé věci jako Heaven Only Knows nebo titulní The Truth. Kromě našláplých rovných beatů se ale Jay nebál pustit i do pomalých, sentimentální náladou překypujících skladeb (např. The World Is a Ghetto).

Zatímco na předešlých albech s vokály více méně experimentoval, na The Truth už jsou přímo nedílnou součástí "všeho". Jayovo nádherné, melodické, šlapající techno v kombinaci se soulově laděnými mužskými a ženskými hlasy zní geniálně. I jednoduše zároveň.

Z pohledu vokálů nejsou skladby vystavěny klasicky (sloka - refrén), ale zdá se jako by se melodický refrén neustále opakoval dokola a dokola. Což má za následek odpálení vašich mozkových buněk do dalekých zákoutí vesmíru.

Docela dost kritiků ovšem vyčítá Denhamovi zvuk alba, který podle mnohých zní, jako by byl nahrán před patnácti lety. Ano, s tím souhlasím. Album nezní zrovna "současně". Ale je to důvod album zamáznout nebo napsat, že "stařečkovi" z Ameriky došel dech? Samozřejmě, že ne. Jay má díky tomuto albu před současnými hitmakery stále náskok.


* recenze vyšla na www.techno.cz

Osborne – Osborne

Americký producent Todd Osborne je obdivuhodně všestranný chlapík, i když to u něj chvílemi vypadá spíš na slušnou schízu. Když se cítí jako Soundmurderer, páchá breaky hrubého zrna. Když se ale probudí coby jeho další alte ego - Osborne, c(í)tí rovné beaty jako nikdo. Na značce Spectral Sound (sublabel Ghostly International) nedávno vydal album překvapivě nazvané Osborne. Pár hitovek z něj už sice vydal coby EP, ale naštěstí je tu spousta dalších neoposlouchaných bomb.

* celou recenzi si můžete přečíst v rubrice Narovinu 41

Narovinu aneb rubrika o rovných beatech 41

Charles Webster opět v popředí zájmu, Sharam z Deep Dish je hot, Osborne je všestranný chlapík, belgický Soul Designer vydává nové album, Diome nabízí ke stažení mix, stejně tak Wicc. Face i Diome navíc prozradí své TOP 10 žebříčky desek. To vše a ještě mnohem víc v novém díle rubriky Narovinu.

* rubriku si můžete přečíst na stránkách techno.cz

Front 242 zdarma

Pokud máte rádi projekt Front 242, určitě se nezapomeňte registrovat na této stránce. Proč? Protože 15. června bude všem registrovaným umožněno stáhnout si zdarma dvě nové skladby právě od Front 242.

Mimochodem, Front 242 vystoupí tento víkend na Planet Festivalu v Táboře!

The N*gger Tape

Když v roce 2006 vydal rapper Nasir Jones aka Nas album Hip Hop Is Dead (prodalo se ho v USA 758.000 kopií), vzbudil název docela pozdvižení. V polovině července chystá Nas vypustit do světa další desku, která tentokrát pro jistotu zatím žádný název nemá. Ale měla. Ještě nedávno.

Nas si ale nejspíš uvědomil, že nápad s názvem N*gger nebyl z nejlepších. Anebo se na tom shodli kolektivně ve vydavatelství Def Jam. Ať s názvem nebo názvu, album se zcela jistě stane událostí. I díky práci producentů, kterých je zde požehnaně: Green Lantern, DJ Toomp, Mark Ronson, Dead Prez's Stic.Man, Jay Electronica, Stargate nebo Cool & Dre.

Pokud se už nemůžete dočkat poloviny července, dejte si zatím jako předkrm mixtape The N*gger Tape, který s Nasem připravil Green Lantern.

Warren G nezastřelil šerifa

Pokud se chystáte porušovat silniční předpisy, určitě sebou v autě nevozte marihuanu nebo jiné drogy. Mohlo by se vám totiž lehce stát, že čichové buňky policistů zavětří netypickou vůni linoucí se z vašeho korábu a budete mít problém. Jako Warren G. Sice neseděl za volantem auta vjíždějícího do křižovatky na červenou, nicméně držel v ruce pytel s trávou, když auto zastavili policisté. Warren G i řidič Ryan Butler byli zatčeni.

Pokud přeci jenom hodláte dopravní předpisy porušit a ještě ke všemu mít v té chvíli na klíně pytel s marihuanou, buďte si naprosto jisti, že disponujete částkou alespoň 20.000 dolarů. Jinak si budete muset posedět nějakou dobu ve vězení. Přesně dvacet tisíc totiž musel Warren G zaplatit, aby se dostal na kauci ven. Jestli při zatýkaní zpíval svůj velký hit I Shot the Sheriff není známo.

Kniha XMAG 100: Kraftwerk – Člověk, hudba a stroj

Velmi zajímavou knihu si můžete od tohoto týdne koupit v trafikách. Jmenuje se Kraftwerk – Člověk, hudba a stroj. Kniha vyšla u příležitosti stého čísla jediného magazínu o taneční hudbě u nás, XMAGu.

Publikace francouzského novináře Pascala Bussy obsahuje nejen příběh Kraftwerk, jedné z nejvlivnějších kapel vůbec, ale také historii vzniku elektronické scény - zachycující období od konce hippies až po vznik housu, techna a taneční horečku v devadesátých letech. Překlad je doplněn o obrazové historie Kraftwerk a časopisu XMAG.

V březnu 1996 vyšlo první číslo Trip2House, který v Pardubicích začal vydávat Aleš Bleha jako bulletin tehdejšího Life Klubu. Přes obarvení stránek, změny názvu na Trip, Tripmag a XMAG se původně pár okopírovaných listů změnilo v obsáhlý magazín s cd i dvd přílohami a po dvanácti letech se dopracoval jubilejního stého vydání!

Beans – Thorns

Když se někdo věnuje tak kontroverzně vnímanému hudebnímu žánru, jako je hip-hop, ale zároveň působí na známé experimentálně-elektronické značce Warp, musí na něm být něco výjimečného. MC & producent v jedné osobě říkající si Beans tuto charakteristiku splňuje na jedničku. Přesvědčivým důkazem je jeho originální a také neméně kvalitní hudební tvorba. Jak jinak by mohl svá sólová dílka vydávat na stejném labelu jako Autechre, Aphex Twin anebo Squarepusher? Jak jinak by mohl spolupracovat s lidmi a projekty jako Bill Laswell, Prefuse 73, Funkstorung anebo Dj Shadow?

* recenzi si můžete přečíst na www.techno.cz

VA - Wighnomy Brothers – Metawuffmischfelge

Minimal bývá často vnímán jako značně intelektuálská a těžko vstřebatelná hudební škatulka. Poslední dobou také slýchávám stížnosti, že se kvalita minimalových nahrávek čím dál častěji snižuje, hodně tracků zní podobně až stereotypně a vůbec už to prý celé začíná být tak trochu nuda. Jako silný protiargument oběma tvrzením by se dal úspěšně použít čerstvý kompilační mix Metawuffmischfelge producentsko-djské dvojice Wighnomy Brothers. Má něco přes šedesát minut, disponuje komplikovaným tracklistem a vyšel na kvalitní německé značce Freude am Tanzen Recordings, jejíž krédo ne náhodou zní "Nice housemusic since 1998". Shodou okolností patří právě WB.

* recenzi najdete na stránkách www.techno.cz

Crazy Penis - Love On The Line

Crazy Penis aka Crazy P vznikli coby duo Jim Baron & Chris Todd už někdy v roce 1996. Díky nepřeslechnutelnému talentu a citlivé, muzikálně vytříbené produkci rychle zdomácněli na renomovaném - dnes již bohužel neexistujícím deep-houseovém UK labelu Paper Recordings. K dnešnímu dni mají na svých producentsko-muzikantských kontech celkem pět studiových alb. To zatím poslední dostalo název Love On The Line, vyšlo po třech letech na australské značce Tinted Records a výstižně definuje zvukové cítění Crazy Penis v hudebně zajímavém roce 2008.

* recenzi si můžete přečíst na www.techno.cz

VA - Verve // Remixed 4

Když se spojí ten nejluxusnější materiál zlatého fondu světové hudby a parta současných producentů, jimž nejsou cizí slůvka jako progresivita či talent, je dost pravděpodobné, že výsledný produkt bude dostatečně atraktivní jak pro hudební fanoušky tak pro samotné umělce. To si možná řekli pánové a dámy z kultovní značky Verve Records založené vizionářem Normanem Granzvem už v roce 1956. A nemýlili se. Kompilační série Verve Remixed si velice rychle získala své příznivce po celém světě, a tak není divu, že za necelý týden vyjde již její čtvrtý díl.

* celou recenzi si můžete přečíst na www.techno.cz

Booka Shade - The Sun & The Neon Light

Ani Arno Kammermeier a Walter Merziger nemládnou. Oženit se, mít děti... jednou to přijde na každého. Jak oba přiznávají, noční live vystoupení, djing je stále ještě baví a živí. Není ale lehké skloubit denní rodinný život (manželka, děti) a zároveň noční práci v klubu. Jak se s tím vypořádat? Jak a kde nastavit hranici? Dát přednost slunci nebo záři neonových světel? A je to vůbec dobře položená otázka? Právě tohle se snaží reflektovat jejich nové album The Sun & The Neon Light.

Zdá se, že Arno i Walter hledají ve svém životě řád. Jestli se jim to daří lépe nebo hůře nemohu na sto procent posoudit, protože je neznám osobně. Ale pokud bychom tohle album chtěli brát jako paralelní rovinu k jejich vlastním životům, asi bychom měli na otázky položené v prvním odstavci reagovat ve smyslu: Booka Shade trochu plavou v nejistotě. Jinak by neměli, například, potřebu před dokončením alba vyhodit spoustu již připravených skladeb a začít znovu.

Ve srovnání s předchozí geniální deskou Movements (s hity jako Body Language nebo Mandarine Girl), vychází tohle album hůře. Ale ne o moc. Například zvukově jsou si obě alba naprosto podobná, takže pokud vám ještě v uších zní Movements, bude vám od první minuty této desky připadat vše velmi známé. Nadšení ze známého by vám ale vydrželo déle, pokud by Booka Shade kromě zvuku nabídli i nějakou výraznou přidanou hodnotu. Tímto bych nicméně nerad navodil dojem, že zde není, co poslouchat.

Sami Booka Shade mluví o albu jako o desce s filmově-tanečně-rozmáchlými kompozicemi. Je pravda, že vás podobné přirovnání napadne hned při úvodní Outskirts, a také při nájezdu druhé skladby Duke, ale pak už ten pocit zmizí. Podle mého názoru se vám ona "cinematičnost" vybaví v úvodu alba hlavně díky tomu, že jste o tom četli. Třeba právě v této recenzi.

Kromě pomalých, lehce nalomených skladeb jako Solo City, Sweet Lies nebo You Don't Know What You Mean To Me (skladbu napsal Walter poté, co vedle něj usnul jeho právě narozený syn), zde najdete experimentálnější titulní skladbu nebo veselou "country odrhovačku" Dusty Boots. Nic proti těmto výše popsaným skladbám, ale do mozku se vám mnohem více zapíšou spíše tanečnější Charlotte nebo Control Me.

Jaký je hlavní pocit z celého alba? Asi vyklidněnost. A různorodost. "Klubovno" ustoupilo do pozadí.


* recenze vyšla na www.techno.cz

Narovinu aneb rubrika o rovných beatech 40

Laurent Garnier se vrací ke svým kořenům, Housemeister je hot, 5 let Buzzin Fly, Jamajčan Stryke se stěhuje do Plastic City, Kelly Polar je intimní a citlivý, Lumiere opět ztrácí iluze. To vše a ještě mnohem víc v jubilejní čtyřicáté rubrice Narovinu.

* rubriku najdete na stránkách www.techno.cz

Kerri Chandler - Computer Games (2CD)

Musím se Kerrimu omluvit. Nedávno jsem totiž vyjádřil pochyby nad kvalitou jeho připravovaného alba. Ípíčko se dvěma ochutnávkami Plong a Kong, které vyšlo těsně před Computer Games, mě sice neposadilo na zadek, ale při zpětném pohledu musím říct, že vyslovit na základě těchto dvou skladeb tolik pochybností a Kerriho de fakto odepsat, bylo poněkud unáhlené.

Jako by můj pozek utrpěl amnézii. Copak jsem úplně zapomněl na Kerriho geniální producentské schopnosti? Copak mi už tisíckrát nedokázal, že umí složit kvalitní alba, nebo připravit kvalitní kompilace? Jistě, že mi to dokázal. Přesto jsem na základě dvou zmíněných skladeb poněkud zpanikařil. Zbytečně, to je vám asi jasné. Computer Games je totiž skvělé album.

Kerri na Computer Games vzdává poctu počítačovým hrám, které miluje, a které kdysi sám programoval. Každou skladbu staví na jiném, snadno od sebe rozpoznatelném zvuku. Všudypřítomné melodické linky se lehce rozplétají od jednoduchých, opakujících se částí, do složitých, na sebe se vrstvících explozí (většinou) pozitivní nálady. Každého musí dostat na lopatky například hned první skladba Fortran. Nádherný, letně vyklidněný deep housový track ve vás probudí příjemné emoce, kterých se nezbavíte po celý zbytek desky.

Přestože příběh o Chandlerovi a tomhle albu jako poctě počítačovým hrám najdete všude, nelze říct, že by Kerri poctu vzdával nějak přehnaně. Osobně bych řekl, že pouze v posledním roce začal hrát hry víc než dříve, a protože měl zrovna potřebu vydat desku, spojil si obě věci dohromady. A vytvořil PR text. Občasné hlášky nebo zvuky ze starých počítačových her zde sice jsou, ale spíš jen pro pobavení (i když mě zrovna nijak zábavné nepřipadají, spíše ruší). S hláškami a zvuky ale není pracováno jako v hiphopovém mixtapu, kde by zaznívaly nejspíš každou chvíli. Jednoduše: na Computer Games najdete pouze kvalitní deep housové a tech-housové skladby. Ať už složené při Tetrisu nebo ne. Těžko to někdo pozná.

Ne každý producent dokáže utáhnout dvě cédéčka (hodně producentů utáhne horko těžko i jedno). Kerri má ovšem talent, který prostě a jednoduše na jedno cédé nestačí. Každý by měl pocit, že pár věcí nebylo dopovězeno. Proto je prostor na dvoucd v případě Computer Games naprosto ideální. O to víc, co jsem o Computer Games předem pochyboval, o to víc nyní tohle desku zbožňuji.


* recenze vyšla na stránkách www.techno.cz