Nina Kraviz - Ghetto Kraviz

Výpisky: Robert Glasper: Hip-hop je drsnej svět

Na konci února vyšla nová deska Roberta Glaspera, nazvaná Black Radio. Album je úžasnou směsicí jazzu, soulu a hip-hopu; hostují na něm například Erykah Badu, Lupe Fiasco, Musiq Soulchild, Meshell Ndegeocello nebo Mos Def.
Pro časopis Harmonie vedl s Glasperem rozhovor novinář Daniel Konrád. Celý rozhovor si určitě přečtěte na stránkách muzikus.cz (http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-clanky/Robert-Glasper-hiphop-je-drsnej-svet~07~leden~2012/), pár střípků z něj vybírám zde:

Chci ukázat ty svoje dvě tváře, že na jednu stranu mám jazzové trio, vydávám u Blue Note a jsem prostě jazzovej frája, ale na druhou dost jedu v těchhle hip-hopových a soulových věcech. Takže jsem chtěl všechny svoje kamarády z jednoho břehu přetáhnout na ten druhej.

Já chci, aby moje desky zněly jako z opravdickýho jazzklubu, potřebuju, aby moje tělo mělo normální reakce a cejtilo stejnou náladu, jako v noci. A kdo chodí do jazzklubu v deset ráno, aby odehrál tři sety? To je na hlavu. Já jsem noční brouk.

Afroameričané dnes rozhodně nehrajou jazz tolik jako v šedesátejch nebo sedmdesátejch letech. Pořád by to uměli, ale v dnešní situaci je to skoro nemožný, vůbec si vyprodukovat desku a živit se jako jazzovej muzikant, to zkrátka vyžaduje velkej risk a odvahu. A většina lidí nechce opustit svoji bezpečnou zónu a vzdát se kostelíčku doma v St. Louis, jen aby v New Yorku mohli zápasit o přežití a hrát hudbu, o kterou nikdo nestojí, rozumíte? Takže když už se do muziky někdo opře, jdou samozřejmě po R&B, protože tam ty prachy pořád jsou.

Jazz podle mě trpí tím, že je každej rok víc a víc evropskej, protože ho už i tady hrajou převážně Evropani. A myslím, že lidi to v důsledku toho přestává zajímat a už na jazz nechoděj. Já se to snažím řešit tím, že si stojím mezi těma dvěma světy, jsem stejně dobrej v jazzovým klubu jako na ulici s hip-hoperem, umím jazzovou teorii, ale taky dovedu vařit v kostele. To je podle mě cesta, jak to propojit.

Hip-hop se mění jako každá hudba, a i když se momentálně nachází ve fázi, která je mi třeba míň příjemná, pořád lepší, než kdyby ustrnul jako jazz. Protože hudba, která se nikam neposouvá, je mrtvá, a to se podle mě přihodilo jazzu. Já když vydám desku, zápasím v hitparádách o prvenství s dinosaury, musím pořád prodávat víc desek než Frank Sinatra. Vždyť je to směšný! Když vydá novou desku Chris Brown, tak neexistuje, že by před ním v prodejích seděl Marvin Gaye. To jenom ukazuje, jak je na tom jazz bledě. A nejde jen o čísla, i hudebně nic moc. Kdo jako jazz dneska táhne?

Hip-hop má tolik stylů, že jenom si uvědomit, jakou uměleckou formu právě do klavíru sázíte, je pořádná fuška. Kdysi bylo v hip-hopu všechno na první dobu, ale dneska to lítá dopředu a dozadu a jsou to takový ožralý rytmy. Já si na to zvykl už dávno, ale většina s tím furt zápasí. I dobrej jazzovej pianista vytuhne na tom, když má najednou deset minut hrát jednoduchou smyčku, prostě na takovej druh cvičení není zvyklej. Nemluvě třeba o držení basovejch linek, který shora neustále rozbíjí nějakej rapper. Je to drsnej svět. Pro ty, co v něm žijou, i pro ty, co ho hrajou.

Sabre, Stray & Halogenix Ft. Frank Carter III – Oblique

Romeo Santos - La Diabla/Mi Santa ft. Tomatito

Výpisky: Svobodný internet, opravdu?

Alexander Tomský: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/alexander-tomsky.php?itemid=15641

"Paradox úžasné internetové svobody zadarmo stahovat zprávy, fotografie, články, knihy, filmy či videa tkví v tom, že původní majitelé těchto nejen informací, ale především odborných i uměleckých artefaktů, což je zásadní rozdíl, jsou naprosto závislí na tradičním tržním (hmotném) prostředí. Problém je v tom, že internet je příliš veliký a roztroušená reklama málo platí a tak živí dobře jen ohromné planetární “agregáty” typu Amazon, Facebook nebo Google.

Jaron Lanier, (vymyslel mimo jiné termín virtuální realita), ve své knize “You are not a Gadget” (nejste přístroj) přiznává, že sám kdysi pevně věřil, že otevřený internet zvýší konkurenci a nejlepší umělce bude možná ve velkém vytvářet, má teď neskutečný pocit, jako by šlo o retro, jako by se v populární hudbě všechno zastavilo před deseti lety a ti, kteří se snaží proniknout a nemohou rozjet šňůru koncertů a prodávat svá trička “se srocují v oázách tradičního hynoucího průmyslu.”

Co se to vlastně přihodilo? Lanier říká, že internet ovládli servisní firmy, které se pouze vztahují k obsahu a nikoli prodavači obsahu a není divu, že se teď vehementně brání před americkými legislativními návrhy (Pipa a Sopa) aby se staly samy cenzory a omezily svůj vlastní byznys. Jenomže ideologie otevřeného internetu a jeho nové technologie kopírování i dostupnost se staly zbraní hromadného ničení, co starý xerox a magnetofony nedokázaly."

Friction - Led Astray

Scuba - The Hope

Výpisky: Piráti a Majka z planety Gurun

Lidové noviny, 11.2.2012; Piráti a Majka z planety Gurun; Pavel Klusák

Filmař Jim Jarmusch se vyjádřil v textu téměř manifestačním: „Nic není originál. Kraďte odkudkoli, kde to rezonuje inspirací a kde lze živit naši imaginaci. Hltejte staré filmy, nové filmy, hudbu, knihy, obrazy, fotografie, básně, sny, náhodné rozhovory, architekturu, mosty, pouliční značky, stromy, oblaka, řeky a moře, světlo a stíny. Vybírejte si k loupeži jen takové věci, které umějí mluvit přímo s vaší duší. Když se vám to povede, vaše dílo (stejně jako vaše krádež) budou autentické. Autenticita má nedozírnou hodnotu: neexistuje nic čistě původního. A nesnažte se své zlodějství ututlat – jestli chcete, klidně ho oslavujte. Kdyby něco, mějte na mysli, co řekl Jean-Luc Godard: „Nejde o to, odkud věci bereš – jde o to, kam je neseš.“

V dnešním boji o charakter digitálního prostředí prostě neexistuje jen jeden problém: obchod založený na pirátství je stejně zavrženíhodný jako snaha moci naroubovat na nová zákonná opatření kontrolu obyvatelstva. Pro veřejnost je tenhle moment možná jedním z nejhůř pochopitelných bodů celé debaty: ještě navíc když se jí účastní i politické strany, které využívají metafory piráta ve svém názvu a jakoby ji legalizují a ospravedlňují. Digitální dekalog Éra sdílení nepřišla z ničího rozhodnutí, nestojí za ní žádný kartel ani ilumináti: umožnil ji průnik levných technologií do domácností.

Výpisky: Koubský, Javůrek (Lidové noviny, Orientace)

Lidové noviny, 4.2.2012

Několik poznámek o pirátství, ACTA, autorských právech:

Petr Koubský: ... To, že internet působí dojmem dosti svobodného prostoru, není žádnou jeho specifickou vlastností, ale prostě důsledkem toho, že žijeme v dosti svobodných demokratických zemích, kde nějak takhle vypadá celý veřejný prostor. Piráti, ACTA, Megaupload – to všechno je jen prosazování běžných zákonů v digitálním prostředí. Jiná věc je, že některé z těch zákonů jsou špatné, zastaralé a neadekvátní.

Adam Javůrek: ... nelegálně umístěné filmy či alba stahují tři skupiny lidí. Teenageři, kteří to dělají, protože nemají peníze. Kdyby dílo volně dostupné nebylo, nekoupili by si ho. Obchodně jsou tedy nezajímaví, ale můžou přinést užitek tím, že dílu zajistí publicitu „šeptandou“. Pak jsou tu lidé, kteří stahují, když nemají jinou možnost. Když si chcete třeba pustit nové díly seriálu BBC Sherlock, o kterém všichni básní, máte smůlu, nejsou dostupné. Tady se zábavnímu průmyslu ztrácí hodně peněz. Aby na ně dosáhl, nepotřebuje žádné represivní nástroje, pouze zlepšit ten zmiňovaný servis, což se pomalu také učí. Teprve ta třetí skupina jsou ti, kteří by platit mohli, ale navykli si kdysi na to, že obsah může být zadarmo.

Petr Koubský: Anonymous jsou takový dnešní Petr Kropotkin, salonní anarchisti. Nejsou důležití, nejsou nebezpeční a nejsou zajímaví. ...  dělají věci, které jsou povrchně srozumitelné – jako vyřadit z provozu web známé instituce – a zároveň aspoň trochu fotogenické. Televize má díky nim konečně co ukazovat z internetu. A působí tak pohádkově, jánošíkovsky... Vlastně se asi musím opravit, oni důležití jsou. Právě proto – a jedině proto –, že se dovedou dostat do médií. Kéž by to už novináři pochopili: dočasně vyřadit web vlády je snadné a bezvýznamné. Když počmárá zeď Strakovky sprejer, což je přesný ekvivalent těch útoků, taky z toho televize a deníky budou dělat vážnou věc, anebo se tomu bude věnovat jen někdo s kýblem a hadrem? Když jde o digitální technologie, média nechápou, co je důležité a co ne. Anonymous jsou mediálně talentovaní sprejeři digitálního věku, práce pro digitální ekvivalent uklízečky, ne pro politology a tajné služby.

Výpisky: Jaroslav Rudiš - Nebe pod Berlínem

Můžete v rocku vůbec vymyslet něco jiného, když už všechno bylo řečeno? Když stačí umět zmáčknout céčko, géčko a déčko a udržet tři minuty rytmus?
Ne.
A ještě jednou ne. Můžete napsat pomalou a rychlou písničku, můžete napsat ještě jednu, která se ve sloce táhne pomalu jako kouř a v refrénu vybuchne jako Etna, ale to je tak všechno, co v rocku můžete složit. Rockový muzikanti na tom nejsou o nic líp než prodavači hamburgerů a kebabů. Všichni melou z posledního.
„Zkus vymyslet novej hamburger! Zkus jinak namlít maso. Ani hovno! A zkus napsat jinak písničku! Je to smutný, ale jsme generace od­souzená k věčnýmu kopírování a akordovýmu vykrádání. Pokud nechceš hrát techno, tak můžeš vymyslet jenom novej postoj, jiný trička a napsat trochu jiný texty.“
Pancho Dirk má pravdu. Absolutní pravdu. Techno hrát nechceme, protože nejsme roboti. Funk nebo hip-hop taky hrát nechceme, protože nejsme černoši. Takže zkoušíme najít novej postoj. Hlavně ale chceme hrát.

High Contrast feat Tiësto and Underworld - The First Note Is Silent

Chimpo - Blowfish

Výpisky: Benjamin Kuras, Václav Urban, Dan Bárta

Benjamin Kuras - Svoboda, tvoření a pirátství 
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/benjamin-kuras.php?itemid=15378

Autorské zákony nechrání myšlenku, nýbrž dílo. Konkrétní formu, jak tuto myšlenku někdo pracně převedl do románu, písně, symfonie, divadla, filmu, designu, vědeckého objevu, technického vynálezu, technologického postupu. Dokud to neudělá, jeho myšlenka je nechráněná a může mu ji kdokoli sebrat a přetvořit v chráněné dílo. Dílo znamená něco, do čeho někdo investoval talent, trénink, práci, čas a hmotné prostředky. Část peněz z prodeje patří jemu a s nimi i zákonná ochrana před krádeží. Kromě toho, co mu sebere na daních stát. V tom se stát činí. Má za to povinnost jeho vlastnictví (a tím i své daně) chránit. Ochrana osobního vlastnictví je základem svobodné prosperující společnosti a její porušení vždy vedlo k totalitě.

...tvoří-li někdo, když má „inspiraci a musí to z něho ven“, neříká se mu tvůrce, nýbrž amatér. Tvůrcem se stává teprve tehdy, až se propracuje k profesionalitě, která si najde publikum ochotné za ni zaplatit. To většině tvůrců ve většině tvůrčích oborů trvá desítky let tvrdého učení a práce. Neplacené. Ve volných chvílích, po jiné práci, z jejíhož příjmu si mezitím tvorbu musí subvencovat, než ji dokáží prodat. Svobodný trh se tomu říká. Ten si sám stanoví, za jaké ceny se díla prodávají. Pirátství není trh nýbrž lup. Odepřít tvůrcům jedinou spravedlivou odměnu, jíž je příjem peněz měřený počtem prodaných kopií, to nenapadlo ani komunisty. 

Václav Urban - Piráti vidí svět jinak
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/vaclav-urban.php?itemid=15414

Piráti jsou celosvětové hnutí mladých lidí, kteří si uvědomují, že svobodné sdílení dat na Internetu je nesmírně důležité. Internet přináší informace, umožňuje spolupracovat milionům lidí napříč kontinenty, lze tam zpřístupnit veškeré lidské vědění a kulturní díla, je prostorem pro tvorbu a inovace, umožňuje transparenci, přináší nová pracovní místa, ekonomický rozvoj a prosperitu. Piráti chtějí reformovat zastaralé autorskoprávní a patentové zákony a bránit se invazi státu a komerčních společností do našeho soukromí.

Dan Bárta pro HN o pirátství
http://art.ihned.cz/hudba/c1-54491350-hudba-se-zacala-krast-s-janosikovskymi-umysly-rika-zpevak-dan-barta

A říkat tomu krádež je opravdu na místě: něco vymyslíte, dáte dohromady, investujete do toho spoustu času i myšlenek, a nakonec si to někdo další přivlastní a zveřejní bez zaplacení.
Je to stejné, jako kdyby knihkupec vystavil nehlídané zboží před obchodem a nechal na kolemjdoucích, zda knížku vezmou do ruky a vejdou s ní do krámu, nebo si ji odnesou na základě jakéhosi absurdního dojmu, že obchodník má příliš vysokou marži a nezaslouží si tudíž dostat jakékoliv peníze. O spisovateli a vydavateli ani nemluvě, ani na ně nemysle. Když už kradu, je hezké vědět, že jsem zloděj, hezčí, než si vytvořit rozsáhlou ideologii, aby to vypadalo, že mám na tu krádež právo.

HN: A co je řešení? Tvrdší protipirátské zákony?V tomhle ohledu jsem liberál. Mám pocit, že každý nový zákon nebo zákaz vede zase jen k dalšímu obcházení, neboť čím tlustší zákoník, tím hůře. Spíš se společnost natolik zkultivuje, že, metaforicky, přestane být “in” například utíkat z hospody bez placení. Kdy i osmnáctiletí a dvacetiletí “bez peněz” už se nebudou moci vychloubat, že šli na pivo a utekli bez placení, poněvadž by to bylo trapné.
Je to idealismus jako prase, ale nevidím jiné řešení, věřím, že to možné je. V roce osmasedmdesát třeba nebyl problém kouřit v přítomnosti dětí v bytech, kde žila rodina, nicméně když si dnes kuřák zapálí ve vlastním bytě v přítomnosti děti, každý na něj kouká jako na asociála. Atd.

Výpisky: Paolo Coelho o SOPA

Staré “dobré” časy, kdy měla každá myšlenka svého vlastníka, jsou navěky pryč. Za prvé proto, že jediné, co každý dělá je, že recykluje stále ty stejné čtyři motivy: milostný příběh mezi dvěma lidmi, milostný trojúhelník, boj o moc a příběh putování. A za druhé proto, že jediné, co spisovatelé chtějí, je být čtený, ať už v novinách, pamfletech, na blogu, anebo facebookové nástěnce.
[...]
Když sníte pomeranč, musíte se vrátit do obchodu, abyste si koupili další. V tomto případě je pochopitelné, že zaplatíte na místě. Avšak u uměleckého díla si nekupujete papír, inkoust, štětec, plátno či noty, ale myšlenku – zrozenou z kombinace těchto produktů.

http://piratskenoviny.cz/?c_id=33544

Orbital - Never

Something special, sexy, wonderful

Britský časopis DJ MAG vyhlásil nejlepší skladbou roku "Something Special" od Miguela Campbella.

Volně podle článku z čísla 505.


"Something Special" začala svoji klubovou pouť na začátku léta 2011 na Ibize jako neznámá skladba. A po skončení sezóny? V každém klubu se ozýval nadšený sborový popěvek “Something special, sexy, wonderful”. I díky němu se skladba stala ideálním zakončením večera a vlastně i jednoduchou definicí toho, o čem celý večer byl. Miguel se dohodl s kamarády Richy Ahmedem a Russem Yallopem, že budou touto skladbou ukončovat každý svůj set.
"Díky tomu si ji začala spousta lidí pamatovat a také pro mnoho z nich se Something Special stala nejoblíbenější skladbou letošního léta", říká Miguel.
Spousta lidí tipovala, že skladbu složil nějaký mladý objev, nová tvář na taneční scéně, a ne málo známý producent, který vydává desky od roku 2006. "Už jsem vydal dokonce 4 alba - dvě pod svým vlastním jménem a dvě s mým kamarádem Mattem Hughesem pod pseudonymem MAM. Ale nikdo je neslyšel, protože jsem je vydal na svém malém nezávislém labelu Outcross", říká Miguel.
Do většího povědomí se Miguel dostal až v roce 2010, kdy vydal ípíčko "Baby I Got". I když on sázel hlavně na titulní skladbu, většina posluchačů si oblíbila spíše druhou stranu desky, právě skladbu Something Special.
"Původně jsem ji nahrál už v roce 2008 ve stylu francouzské house music. Pak jsem přidal i vokál, ale nebyl jsem si jistý, jestli ho tam mám nechat, anebo ne. Nicméně každý mi říkal: takhle zní skladba skvěle, musíš ji vydat s vokálem".
Campbell nečekal, že se skladba stane takhle slavnou. "Asi na ní je něco vyjímečného, nicméně si myslím, že jejímu úspěchu pomohl i fakt, že lidé jako Soul Clap poslední dobou hodně popularizují house music a dostávají ji zpět do zorného úhlu posluchačů".
Miguel Campbell právě připravuje album, které během několika měsíců vyjde na labelu Hot Creations.