čtvrtek 2. srpna 2012
pondělí 30. července 2012
16 Bit Lolitas - Supermarkt
16 Bit Lolitas se proslavili hlavně díky DJským setům, do kterých postupně zařazovali vlastní skladby čím dál víc a víc, až nakonec jejich autorská produkce začala tvořit až osmdesát procent z celkového času setů. Klubeři chodili, ptali se, kde můžou tracky sehnat, a tak se nejlepším možným způsobem dostávala jejich tvorba do širšího povědomí. Pokud progresivní house sledujete delší dobu, určitě jste narazili namátkou na Murder Weapon nebo Nobody Seems To Care, což byly docela velké hity. Jako mnoho jiných si i oni založili vlastní label Bits and Pieces (2007), aby měli odbyt pro věci, které nikdo nechtěl. Přestože problém s udáním skladeb již dnes neřeší, label vydržel až do dnešních dnů. A navíc se nedávno připojil do stáje velkého molochu - Armada Records. Právě zde nyní vychází jejich nové album Supermarkt.
Album obsahuje deset autorských skladeb plus jeden remix a je více méně progresivně housové; i když chvílemi tuto kategorii přesahuje. Album je hodně energické. Ne ve smyslu zběsilých rytmů, výkřiků, divokého máchání rukama. Jedná se o energii, která vás nenutí vstát a pohybovat se po parketu; spíše cítíte takové mrazení pod kůží, máte pocit, že jste nedílnou součástí vesmíru, který si 16 Bit Lolitas vysnili. Album nabízí hodně hypnotických beatů, skladby jsou plné melancholie, nicméně nic neženou do krajnosti a slzy se vám na krajíček určitě drát nebudou. Mám pocit, že album je trochu temnější než jejich předchozí produkce. Možná se i chvílemi trochu zvukově odkazuje k jejich alter ergu Lost Orchestra.
Mě osobně nejvíc baví skladby, na kterých spolupracovala vokalistka Lucy Iris. Například Settle The Score: obsahuje potlačené beaty, nejdřív se do popředí dostane vokál, pak převezmou nadvládu různé zvukové propletence a barevné tóny. Pro mě rozhodně jedna z nejhezčích skladeb alba. K vrcholům alba patří bezpochyby remix skladby Money And Run, který udělali 16 Bit Lolitas pro Unkle. Prý jsou na něj tak pyšní, že jej chtěli mít na svém albu. A je třeba otevřeně říct, že jsou pyšní po právu. Vokál Nicka Cavea je zkreslený, každý tón, každý zvuk, každý melodický propletenec dává smysl a nenechává nikoho chladným. Další úžasná věc je lehce zalomená Na Na Nahana. Ve chvíli, kdy se potlačí beaty, ozve se sampl kytary a do toho vokál Lucy Iris, která opakuje stále dokola jednoduchý popěvek: jako bychom se ocitli někde při trampování, ale v dosti pozměněném stavu vědomí... Máte-li rádi náznaky tribal bubínků, bude se vám líbit Overboard, Underwater. Pokud chcete úplně nejklasičtější progresivně housový zvuk, určitě si pusťte například skvělé Snake Inverter nebo Blanket.Samozřejmě je na albu Supermarkt i pár skladeb, které trochu nudí a styl ani album nikam neposunují...
Je nutné říct, že celkově nepřišli 16 Bit Lolitas s ničím zásadním, s albem, které by vám odpálilo mozek svou genialitou. Určitě budete některé skladby přeskakovat, ale je zde dost a dost kvalitního materiálu, který vám nějakou chvíli v přehrávači může vydržet.
pátek 27. července 2012
neděle 22. července 2012
Jamie Jones - Tracks From The Crypt: Lost Classics From The Vaults 2007-2012
Remember The Future byl Jamieho částečný pokus o koncepční album. Vykreslil na něm svět budoucnosti, ve kterém veškerou hudební produkci ovládají světové vlády a pouští do éteru jen ty, kteří splňují podmínky hudby podle šablony. Proti tomu ovšem bojují skupinky producentů snažící se z "undergroundu" vžité pořádky bourat. Zní to hezky, ne? Mladý producent plný ideálů, na začátku kariéry, kritizuje mainstream. Aktuální album ale už nic tak "koncepčního" neřeší. Poslední roky se nejspíš neustálým cestováním, DJováním, celým tím kolotočem, který se kolem něj rozjel, obrousily hrany "ideálů" a možná se i lehce smyl dojem z dělící čáry vedoucí mezi mainstreamem a undergroundem. Ať tak nebo jinak, Jamieho nové album se nesnaží o nic víc, než o kvalitní hudební zážitek. Jamie na něj dal jednak skladby, které složil v posledních pěti letech, hrál je často na svých vystoupeních, ale nikdy je nevydal na singlech - zhruba půlka skladeb. Druhou půlku už nahrával přímo s ideou, že budou na tomto konkrétním albu.
První album bylo více sevřenější, mělo jednotnější linii a bylo stylově vyhraněnější - převažoval čistý tech-house. Tracks From The Crypt naproti tomu působí jako album kompilační. Skladby k sobě někdy pasují lépe, někdy hůře. Když posloucháte skladby popořadě, ke konci se nemůžete zbavit dojmu, že jste si naklikali Jamieho bestof singly do přehrávače. Tak to asi Jamie zamýšlel. Primárně je na albu Tracks From The Crypt na pozadí všech skladeb cítit láska ke klasickému tech-housu. Nicméně každá skladba vybočuje něčím zvláštním, jiným, nádherným. Každá je posunuta na hudebním spektru vždy o kousek jinam. Pár příkladů: Tonight In Tokyo obsahuje úžasné melodické linky, různě propletené, navrstvené přes sebe, trochu slyšíte ozvěny až nu-trance stylu. Our Time In Liberty je podkreslena techno-masakr zvuky jako z konce 80 let, Special Effect nás díky výrazným syntezátorům a melodickým hrátkám odnáší do nebeských výšin, Stems From Hackney trochu připomene snad i Daft Punk, Frequencies nabízí lehký disco motiv na pozadí, klasické housové spodky a hustou basu. K nejlepším bezpochyby patří City At Night: nemůžu si pomoct, ale prostě a jednoduše miluju tech-minimalovější skladby s vokálem; úplně mi stačí ke štěstí. A trochu mě mrzí, že jich na albu není takových víc.
Prakticky všechny skladby zhruba od poloviny dostávají další rozměr - přidávají se různé vrstvy, melodie, basové linky, zvuky, nové nápady. Proto mě vždycky překvapí, když producent popisuje, s jakou lehkostí občas jeho muzika vzniká. V jedné skladbě použije tolik nápadů, kolik by se dalo využít na skladeb několik a to vše vymyslí a nahraje za jeden večer? Proč ne. Jamie například popisuje návštěvu Toronta, kde se potkal s partičkou Art Department. Na afterparty z ničeho nic někdo prohodil: "Nenatočíme spolu nějakou skladbu?". Jamie vytáhl notebook, nastavil beaty, Kenny Glasgow z Art Department zazpíval pár slov do mikrofonu u notebooku a Our Time In Liberty byla hotová. Možná se tím u této skladby vysvětlují ony zběsilé zvukové techno kreace na pozadí. Dokážu si představit nenechavé prstíky lidí na after party (sakra, furt mi na ten laptop někdo sahá!) I takhle často vznikají hity. Podobně za jeden večer vznikla prý i Tonight In Tokyo, na hotelu v japonském hlavním městě. Tentokrát mu sekundoval producent Luca C.
Tracks From The Crypt je skvělé album a nemělo by rozhodně ujít vaší pozornosti. V posledních týdnech se o Jamiem mluví také hodně v souvislosti s jeho labelem Hot Creations. Už se toho na něm docela dost stalo a právě nyní Jamie a jeho kolegové (Lee Foss, Luca C, Ali Love) pracují pod hlavičkou Hot Natured na společném albu, které by mělo vyjít začátkem příštího roku. Takže až vás omrzí Tracks From The Crypt, objevujte skladby zmíněného labelu i producentů. Nebudete zklamáni.
Recenze vyšla na stránkách www.techno.cz
sobota 14. července 2012
Buscemi - Nite People
Některá jména se těžko píší i těžko vyslovují. Například Dirk Swartenbroekx. Pracovat v rádiu a mluvit o nové desce Nite People zmíněného producenta, trochu by se mi orosilo čelo. Nicméně, asi bych se snažil jméno nekomolit a používal bych spíše jeho pseudonym Buscemi, pod kterým nedávno vydal již své šesté album (i když je pravda, že jsem dlouhou dobu četl Buscemi doslova tak, jak se to píše. A ono se to má správně číst "bušemi"). No, není to lehké s těmi Belgičany, jen co je pravda. O co hůř by se mi belgicky mluvilo, o to lépe se mi vždy Buscemiho muzika poslouchala.
Album Nite People je věnováno nočnímu životu, nočním lidem. Ostatně, název to nijak nezastírá a tvrdí explicitně. Z každého tónu i melodie na desce je cítit užívání si života, prožívání slasti, bohatá fantazie, únik z reality. Nevím, jak to Buscemi dělá, ale dokáže vedle sebe poskládat stylově rozmanité skladby tak, že vše vypadá strašně lehce, jednoduše. Jeden styl střídá druhý velmi nenásilnou formou. Skladby jsou příjemně podbarvené skvělými vokály (Jo Lemaire nebo ex-Hooverphonic zpěvačka Kyoko Baertsoen), jemné zvukové nápady se nikde nepřebíjí, plynou na stejné vlně. Jedna skladba zní triphopově (úžasná Twisted Lovers), druhá nu-jazově, třetí funky (Heart and Soul), další deep housově s prvky latina a jazzu (Today). Najdete tu i zasněný drum and bass (Secrets)! A sambu náladu, skoro všude. Takovým malým "nehudebním" bonusem je i obal Buscemiho alb. Inspirace pochází ze slavného labelu Blue Note, který díky umělci Reidu Milesovi nadchnul obaly elpíček v padesátých a šedesátých letech minulého století. Zatímco Reid vybíral na obaly muzikanty v různých pózách ve studiu, Buscemi dává přednost tvářím krásných žen.
Příjemnější část popisu Nite People mám za sebou, teď přichází čas na mírné rozpaky. Dirk Swartenbroekx přiznává, že se jedná o jeho nejpopovější album. Což není důvod k panice. Jenomže já mám pocit, že Dirk takto album označil až po vydání. Podle mě si dopředu neříkal "teď natočím své nejpopovější album". Proč to tak ale nakonec dopadlo? Buscemi se po hudební stránce nijak zásadně nemění, nevyvíjí. Pokud experimentuje, pak čistě v mezích před lety jím vytýčených kolejí. Jenomže doba okolo nás plyne velkým tempem, hudba je všude, na každém rohu, recykluje se cokoliv, vykrádá se cokoliv. A stalo se, že prvky, které před pár lety v jeho hudbě působili zajímavě, "novátorsky", jsou dnes bohužel používány a rozmělňovány v moři komerčních slátanin nebo reklamních znělek. A tím pádem značně degradovány. I když Buscemi složil desku podle nejlepšího vědomí a svědomí, má zaděláno na problém. Reálně se vidím, jak bych před lety klidně skotačil na parketu na skladby It Ain't Right, No, No a Happy Feet. Ale nyní? Když je slyším, do uší se mi vkrádají šílené odrhovačky typu We No Speak Americano (snažím se klasická komerční rádia neposlouchat, nicméně téhle nešlo uniknout!). Na desce Nite People musím obě chtě nechtě přeskakovat. Občas z podobného důvodu přeskakuji ještě dvě jiné skladby, a to už je v podstatě třetina alba. Buscemi se bude muset rozhodnout, jestli dalším krůčkem už bude čistě "popové" album se vším všudy, anebo jestli zvolí spíše úkrok do neprobádaného směru. Krok zpět už v dnešní době podle mě není možný.
Recenze vyšla na stránkách techno.cz
neděle 10. června 2012
Výpisky: Andreas Kaulfuss (ebux.cz)
Výpisky z rozhovoru s Andreasem Kaulfussem, generálním ředitelem Euromedia Group (mimo jiné ebux.cz). Rozhovor vyšel v sobotu 9.6.2012 v Lidových novinách.
Americký trh je jiný než ten evropský. Když vyjde novinka, prodá se v některých žánrech digitálně až 50 procent. V západní Evropě je podíl digitálních kopií podstatně menší a v Česku ještě jednou podstatně menší než v západní Evropě. To má několik důvodů: jeden z těch hlavních podle mě je, že čtečky elektronických knih jsou pro české čtenáře pořád ještě moc drahé. Vždyť když porovnáte průměrný plat Čechů s průměrnými mzdami na západě, tak plat Čechů je výrazně nižší. Ceny knih jsou ale srovnatelné a životní náklady jsou v Česku podstatně vyšší.
Jen tak si koupit čtečku za několik tisíc prostě ještě pro většinu Čechů není nic samozřejmého. Druhým důvodem je, že nabídka e-knih v Česku sice stále roste, pořád je ale ještě poměrně malá. Ono totiž dokoupit si licence na digitální knihu u titulů, které už vyšly papírově, je pro nakladatele drahé.
My máme momentálně v nabídce asi 2 tisíce placených titulů. [...] Za prvních pět měsíců letošního roku jsme z nich měli hruba milionový obrat.
Od konce loňského jsme prodávali v našich prodejnách, přes internet nebo síť knihkupectví Neoluxor naše vlastní tablety a čtyři tisíce tabletů jsme prodali.
Já celou debatu a kritiku ohledně formátů beru s rezervou. Pro čtenáře jsou totiž nějaké formáty vedlejší. Oni chtějí komfort. Chtějí svůj obchod, kde budou knihy nakupovat, chtějí dobrou cenu, pohodlí při čtení a jednoduchou obsluhu. Vždyť se podívejte například na Amazon - to je nejúspěšnější obchod s e-knihami na světě. A taky má jen jeden - svůj - formát a nic jiného. A nikomu to nevadí z jednoho prostého důvodu: Amazon má velký výběr, skvělé ceny, dobrý servis i obsluhu. A přesně tak to nabízíme i my.
čtvrtek 31. května 2012
Výpisky z knihy Ruské duše
Ukázky pocházejí z knihy Ruské duše (autor Petr Vavrouška, vydal Radioservis). Koupit si ji jako eknihu můžete zde: http://www.kosmas.cz/knihy/167977/ruske-duse/
Výpisky z rozhovoru s Maximem Šostakovičem, synem slavného skladatele Dmitrije Šostakoviče. Rozhovor najdete v knize Ruské duše (autor Petr Vavrouška).
Víte, klasická muzika, to je druh umění, který se okamžitě vsákne do člověka jako do houby, prostoupí jeho duši. Lidské pocity jako radost, hořkost, strach, bolest, láska se dají popsat všemi možnými jazyky. Ale v hudbě máte jediný jazyk – noty, kterým každý muzikant rozumí. Každý dobrý muzikant.
To byl váš vztah syna a otce tak idylický?
Jediné, v čem jsme se neshodli, byl názor na jazz. Tomu on moc nerozuměl a nerad ho na rozdíl ode mě poslouchal. Pokaždé, když jsem mu přinesl k poslechu nějakou desku, zaposlouchal se a pak prohlásil: „Kdyby tam nebyla ta basa a bicí, tak by to šlo.“
Mně je elektronika trochu cizí. Dávám přednost spíše klasickému přístupu ve skládání muziky. Na mě je u všech těch počítačů a syntezátorů moc klapek, tlačítek a já se v nich prostě nevyznám. U klavíru je to jasné, tam je to pořád stejný počet klapek. Navíc doslova nesnáším umělý zvuk klarinetu nebo smyčců. Nikdy nedokážou napodobit pravé nástroje.
Výpisky z rozhovoru s Lidií Kavinovou, praneteří Leva Těrmenena, který v roce 1917 vymyslel bezdotykový hudební nástroj "tereminvox".
[...] Do poloviny devadesátých let bylo o mém prastrýci a o jeho životě dostupných jen málo informací a většina z nich byla navíc lživých a neověřených. Navíc jsem byla jediným hráčem na tereminvox v Rusku a také ve světě existovalo jen velmi málo nástrojů. Dnes už se vyrábějí ve Spojených státech, Japonsku, Velké Británii a samozřejmě i u nás.
A čím to, že se najednou objevil takový boom tereminvoxu?
Může za to Roger Moog.
Ten Moog, který sestrojil první syntezátor?
Ano. Poté co Beach Boys použili tereminvox v písni Good Vibrations, začali muzikanti hledat možnosti tohoto instrumentu. Moog ale chtěl jít dál. Poprosil mě, ať nahraji video s výukou na tereminvox, ať ukážu, jak správně pohybovat pažemi a prsty, a ať lidem předvedu, že tereminvox je plnocenný nástroj, a ne jen bednička vydávající šílené zvuky. Můj videokurz odstartoval seriózní zájem o tereminvox.
[...] Díky svému prastrýci jsem měla skvělou příležitost slyšet, jak krásně se na něj dá hrát. Mě ani tak nezaujala technika pohybu rukou, prstů, celého těla, jako mě nadchnula duše toho nástroje, to, jak s ním musí člověk souznít. Skoro bych řekla, že jde o projev lásky: musíte pochopit dar tereminvoxu, musíte být k němu hodně citlivý. Záleží totiž na každém milimetru vašeho pohybu.
To znamená, že člověk bez citu pro hudbu nemá šanci?
Dlouho jsem si myslela, že to opravdu není možné, ale už jsem svůj názor přehodnotila. Mýma rukama prošly stovky žáků a byli mezi nimi i ti, kteří absolutně nedokázali rozpoznat přesný a falešný tón. Ale díky hře na tereminvox, kde správné tóny hledáte pohybem ruky a prstů, se to postupně naučili. Sice po velmi malých krocích, ale naučili. Tereminvox prostě rozvíjí cit k hudbě, jinou možnost totiž ani hráč nemá. Neexistuje klapka, klávesa nebo struna. Hudbu vytváří člověk, který sám reguluje zvuk, jeho hlasitost, výšku.
A jakou vlastnost kromě hudebního sluchu bych ještě potřeboval?
Vysokou úroveň koncentrace a trpělivosti. Musíte především zapojit uši a mozek, nesmíte myslet na něco jiného, vaše mysl musí být zaměřena pouze na zvuk. A to je to, co tereminvox tak zásadně odlišuje od jakéhokoliv jiného hudebního nástroje. Minimální výpadek pozornosti se okamžitě projeví na přesnosti tónů.
Zkoušela jste hrát někdy na tereminvox pod vlivem drog?
To je absolutně nemožné právě kvůli možné ztrátě koncentrace. A také kvůli snížené kontrole pohybu rukou. Ani panáka vodky bych si před vystoupením dát nemohla, nesmím být unavená nebo nevyspalá. Je to podobné práci chirurga, který také musí být absolutně přesný
středa 30. května 2012
pondělí 21. května 2012
středa 16. května 2012
Dr. John - Locked Down
Dr. John, vlastním jménem Mac Rebennack, je známý pianista a skladatel z New Orleans. V šedesátých letech minulého století propadl kultu voodoo a rozhodl se pod tímto vlivem prezentovat jak v hudební, tak osobní rovině. Přestože se stále kolem něj vyskytuje mnoho lidí s totemy, kostmi a aligátořími zuby pověšenými na krku a mnoho lidí nosících nádoby s popelem svých zesnulých přátel atd., rozhodl se Dr. John ve svých 71 letech z celoživotní striktní voodoo role vystoupit.
Ve spolupráci s Danem Auerbachem, zpěvákem a kytaristou populárního blues-rockového tria Black Keys, nahrál ambiciozní nové album Locked Down. Album je tak jednou z jeho snah o znovu definování vlastního života po letech lehkomyslného žití. Celou desku proto věnoval svým jedenácti dětem a vnoučatům. Dr. John si na stará kolena uvědomil, že se jim celý život velmi málo věnoval. Byl neustále na cestách - takový "traveling piano man". Teď chce vše odčinit. "Již nechci dál své děti zanedbávat," říká.
Producent Dan Auerbach (33 let) se snažil při produkování alba Dr. Johna přemluvit, aby sejmul masku a vytvářel písně o Macu Rebennackovi jako skutečné osobě. "Když hrajete celý život nějakou roli, může vás to velmi emocionálně vyčerpávat", říká Auerbach. "A Mac jako člověk toho má tolik co říct, tolik toho v životě zažil. Chtěl jsem, aby na albu zněla hudba Dr. Johna a lyrický obsah aby dodal Mac Rebennack".
Zatímco Johnova předešlá alba se blížila mixu neworleánského jazzu, funku a soulu sedmdesátých let minulého století, Locked Down zní naproti tomu syrově, se staccato skladbami, rozbouřenými rytmy, s beaty beroucími si inspiraci v africkém popu stejně jako v americké R&B.
Když Auerbach v roce 2010 poprvé s Dr. Johem začal mluvit o tom, že spolu vytvoří desku, pouštěl mu hudbu Mulatu Astatkeho, otce etiopského jazzu, aby mu ukázal, jak nadpozemsky mohou znít klávesy. "Nechtěl jsem udělat reminiscenční album. Chtěl jsem, aby se Locked Down líbilo mladým lidem. Ale ne jako retro". Auerbach najal mladé hudebníky, kteří se specializují na etiopské a afro-popové beaty. Během natáčení pak všichni jedli etiopské jídlo, poslouchali etiopskou muziku a nahrávali skladby v Auerbachově studiu Easy Eye Sound.
"Každé ráno jsme začínali v podstatě od nuly, neměli jsme nic. Sešli jsme se v jedné místnosti, sedli si a začali pracovat na rytmu", říká Auerbach. Texty postupně vznikaly z poznámek Dr. Johna, z různých kousků rýmů, vět. Nejednalo se o klasické texty, byla to v podstatě poezie, rýmy bez melodie. Většina textů ne, ale pár písní obsahuje Johnovo lehce temné, paranoidní vidění světa. Například ve skladbě "Revolution" se zpívá: “Blind eyes of justice/deaf ears of power/dumb moves of money/left us in a desperate hour.”
Locked Down je již Johnovo dvacáté deváté sólové album. Dr. John debutoval v roce 1968 deskou "Gris Gris".
Poznámka: Etiopie jako náhorní plošina odříznutá od moře zůstala dlouho izolovaná od kolonizátorů i ostatních afrických regionů, tamní styly jsou vyhraněné a typické jen pro danou zemi. Jako kdybyste vzali zoologa na Madagaskar, kde žijí samá vzácná a – jak říkají vědátoři – endemická zvířata. Jinde je nenajdete. (http://magazinuni.cz/hudba/cafe-hottentot/archelog-ceskeho-bigbeatu-etiopska-hduba-v%C2%A0rudolstadtu-jezuite-indiani-a%C2%A0bach-v-bolivii/)
úterý 15. května 2012
středa 9. května 2012
Archiv Johna Peela
Pokud vás zajímá, jaké lahůdky si ve svém archivu schovával John Peel, slavný to rozhlasový DJ, který zemřel v roce 2004, sledujte pravidelně stránku: http://thespace.org/items/s000004u. Po dobu následujících šesti měsíců se zde postupně objeví detailní informace o celkem 2600 vinylových albech.
pondělí 9. dubna 2012
Výpisky: Michal Horák, MusicJet
V rozhovoru pro server Lupa.cz mluvil Michal Horák o projektu MusicJet.
Před čtrnácti dny jsem se byl podívat ve Švédsku, kde se zrodilo Spotify a kde jsou historicky úplně jiné podmínky. Ne v tom, že by tam snad neexistovaly pirátské servery. Ty tam samozřejmě byly a jsou možná ve větší míře než v Česku. Švédi měli úplně jinou startovací čáru, co se týče technologické a odborné přípravy obyvatelstva. Švédská vláda například podporovala budování broadbandu, takže dnes vysokorychlostní Internet pokrývá celé území Švédska.
V tuto chvíli máme 120 tisíc registrovaných uživatelů a zhruba 20 tisíc používá prémiovou verzi. Jde ale o čísla za Česko a Slovensko dohromady. Na Slovensku úspěšně spolupracujeme s mobilním operátorem Orange. MusicJet se tam prodává jako součást datového tarifu. Zákazník si zaplatí mobilní datový tarif a automaticky může využívat prémiovou verzi MusicJetu. Pokud toto nenastane i v Česku, tak masivnější rozšíření služeb typu MusicJet bude velmi pomalé. Současné FUP limity na streamování hudby opravdu nestačí.
Objevily se snahy a tendence MusicJet replikovat. Tyto snahy vycházejí z toho, v jaké pozici se nacházejí hudební vydavatelství. Chápu, že chtějí prodat maximum svého obsahu. Pokud ale službě MusicJet nedají šanci, aby se rozvinula a poskytli jí za tímto účelem podporu, tak to bude mít hodně těžké. Bohužel gentlemanské dohody ne vždy platí. Objeví-li se tedy kdokoli, kdo takzvaně zachřestí měšcem, tak hudební vydavatelé vyskočí a budou s ním spolupracovat. Což je ale samozřejmě z jejich pohledu legitimní a my jsme na to připraveni.
...
Mám tím na mysli „myšlenku z Marsu“, že se IFPI snaží nějakým způsobem dohodnout s Uložto.cz. Jinými slovy, že by se udělala z pirátského serveru stejná služba, jako je MusicJet. Je to aktivita, která je myšlena naprosto vážně. To jsme se nemuseli snažit stavět MusicJet, mohli jsme hudbu krást, tak jako ji krade Uložto.cz, a potom přijít a říci: Dobrý den, my jsme sice několik let kradli, ale od teď budeme legální servis a dáme vám nějaké peníze a všechno bude zapomenuto.
...
Já mám v každé licenční smlouvě odstavce, že se nesmím k podobným serverům jako je Uložto.cz ani přiblížit. Je to naprostá schizofrenie, když hudební vydavatelé po mně vyžadují, aby s jejich obsahem nakládal s největším zabezpečením, a přitom sami vyjednávají se servery pro sdílení obsahu.To je prostě k smíchu!
sobota 7. dubna 2012
pátek 6. dubna 2012
Elite Force a RVMP2
Před dvěma lety vydal britský producent Elite Force album nazvané Revamped, což v překladu znamená "předělávka". Elite Force tehdy přeupravil, přemíchal, zremixoval 14 skladeb například od The Propellerheads, Plump DJs, Stanton Warriors a vypustil je do světa. Kritiky byly pozitivní a posluchačský ohlas také. Časopis iDJ napsal: "we have entered a whole new paradigm in mashupology". Elite Force totiž neměl ambici vytvářet jenom "klasické" remixy. U každé předělávky notně improvizoval, vytvářel si vlastní samply, jamoval ve studiu na různé motivy z původních skladeb. A z toho všeho vyšel ojedinělý hudební tvar.
Letos v červnu připravil Elite Force k vydání album RVMP2, což je, jak jinak, druhý díl úspěšného pokusu o předělávky z roku 2010. Tentokrát na albu najdete 19 skladeb a všechny si můžete stáhnout zdarma. Elite Force se totiž rozhodl každý týden zpřístupnit na svém webu jednu skladbu až do oficiálního vydání alba. K dnešnímu dni je na stránkách ke stažení již 7 skladeb, například: Der Collossus (Elite Force, Daft Punk, Ftampa) nebo Swoon Anthem (Elite Force, Chemical Brothers, Miles Dyson).
Skladby ke stažení najdete na stránce: http://www.eliteforcemusic.com/RVMPD2/
úterý 3. dubna 2012
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)