pátek 30. září 2005

Recenze: Yukihiro Fukutomi - Equality (2005)

Možná ten pocit znáte. Ještě nedávno jsem se naivně domníval, že mě v taneční hudbě může máloco překvapit. Pak jsem si ale poslechl vynikající album japonského producenta Yukihira Fukutomiho – Equality a okamžitě mi došlo, že jsem teprve na začátku velmi dlouhé cesty. Když jsem se navíc dozvěděl, že Equality je už jeho devátým albem, šel jsem do kolen. Že by láska na první poslech? Možná...

úterý 27. září 2005

Recenze: Bargrooves: Later – Music For Night People (2005)

Lidé z labelu Seamless Recordings se dušují, že po hudební stránce se jedná o to nejlepší v daném žánru. To, čím je pro deep-house série Bargrooves, by prý měla být řada Later pro vyzrálé downtempo. To je sice trochu odvážné tvrzení, jistou progresivitu, nápaditost a posluchačskou atraktivitu však této kompilaci rozhodně upřít nelze.

Recenze: VA - Garage Anthems 2005 mixed by DJ Cameo (2005)

Toužíte-li alespoň trochu proniknout do aktuálního dění na britské garážové scéně, aniž byste kvůli tomu museli podstupovat důkladný hloubkový průzkum nejrůznějších odborných magazínů, webů a rádií, pak není nic snazšího, než si pořídit dvoudiskovou kompilaci Garage Anthems 2005. Ta zajímavým způsobem mapuje, co přinesl této specifické hudební komunitě zatím poměrně plodný rok 2005. Jak už bývá u podobných kolekcí zvykem, jejich přípravou a mixem bývá obvykle pověřen někdo v tomto směru zasvěcený a pokud možno výjimečný.

pátek 23. září 2005

Recenze: Nick Warren - Global Underground 028 - Shanghai (2005)

Nick Warren, legenda světové taneční scény a polovina projektu Way Out West, se již po šesté vrací na vydavatelství Boxed, aby skrze veleúspěšnou sérii Global Underground opět potěšil své příznivce. V minulosti byly Nickovy GU mixy věnovány metropolím jako Praha, Budapešť, Amsterdam anebo Reykjavyk. Právě Reykjavyk se povedl natolik, že by málokdo očekával ještě nějaké zlepšení či vývojový posun a i samotný Nick považoval svoji účast na sérii GU za uzavřenou kapitolu. Naštěstí ale neodolal a vrátil se ve velkém stylu.

pátek 16. září 2005

Recenze: Kanye West - Late Registration (2005)

Když se zhruba před rokem a půl na světové hip-hopové scéně objevilo vynikající album The College Dropout amerického producenta a rappera Kanye Westa, bylo to něco jako zázračné zjevení. Chlapík, který do té doby produkoval a psal pouze pro druhé, si konečně dodal odvahy a podařilo se mu vydat debutové album, které by mu leckterý umělec mohl závidět. Několik milionů prodaných desek a 10 nominací na Grammy (z nichž hned dvě úspěšně proměnil: nejlepší rapová skladba – Jesus Walks a nejlepší rapové album - The College Dropout), to je celkem solidní začátek, co říkáte? Kdo by to byl řekl, že skladba věnovaná Ježíši, si získá tolik fanoušků…

Narovinu aneb O rovných beatech 014

V minulém roce se na hudebním nebi objevila nová hvězda nazvaná House Music Awards (HMA). Jednalo se o výroční ceny, které byly udělovány nejlepším DJům, producentům, promotérům, prostě všem, kdo se nějakým způsobem podílí na tvorbě "house music". První ročník se setkal s nadšeným přijetím, a proto jsou tu s námi HMA i letos. Podruhé, a snad ne naposled.

http://www.techno.cz/clanek/14504/rubrika-narovinu-aneb-o-rovnych-beatech

(House Music Awards 2005, Miguel Migs, Masters at work, Nice and Smooth, Teddy Douglas, Bob Sinclar...)

středa 14. září 2005

Recenze: VA - Sasha - Fundacion NYC (2005)

Žijeme v době, kdy je hudba čím dál více propojena s moderními technologiemi a novátorskými postupy. Čím dál více producentů a Dj´s se pokouší do své tvorby vnést cosi neotřelého, jedinečného a pokud možno maximálně progresivního. Zapomeňme na to, co bylo a raději se soustřeďme na žhavou současnost, na scénu totiž přichází Ableton Live! Software, s jehož pomocí dokáže Dj Sashova formátu rozpoutat přímo zvukové hvězdné války.

What´s Hot: Teddy Douglas - The Path (Basement Boys Records)

Baltimorský DJ a producent Teddy Douglas se v klubech vyskytuje již od konce sedmdesátých let. Přestože jezdí a hraje po celém světě, u nás je v podstatě neznámý. Což je škoda. Jeho djské kvality proto posoudit nemůžeme, o to víc se ale můžeme zaměřit na jeho kvality producentské, které jsou bezpochyby veliké. Důkazem je singl The Path, který vyšel na labelu Basement Boys Records. Singl obsahuje dvě verze. První verze s podtitulem "Salvation", začíná jako pomalejší techno. Postupně se přidávají perkuse a smyčce, nádherná melodie se lehce proplétá mezi beaty a vy se těžko budete cítit jinak než v extázi. Druhá verze "Sunset" je již podle názvu určená k loučení se s odcházejícím dnem, nejlépe někde na pláži (obsahuje tří minutový extázový rozjezd bez beatů). Pokud bychom měli nějakou skladbu označit jako "party killer", vybíráme The Path. K poslechu doma nebo v práci se nehodí. Nutí vás totiž vstát, tancovat a snít dohromady. Fakt!

čtvrtek 8. září 2005

Recenze: Fabric Live 22 mixed by Scratch Perverts (2005)

Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá, londýnské trio Scratch Perverts je pěkně uchylná sebranka! Ne, že by snad pánové Tony Vegas, Prime Cuts a Plus One měli sklony k pedofilii anebo trpěli zvláštní slabostí pro zvířátka, to rozhodně ne! Ale jejich přístup k zvukům, samplům, scratchům a hudebním stylům je zkrátka tak trochu ujetý. Krásně ujetý! Tak krásně, že byl 22. díl prestižní kompilační řady Fabric Live nakonec svěřen právě jim.

pátek 2. září 2005

Recenze: VA - Ian Pooley Presents Subterranean Soundtrack (2005)

Netrvalo to ani tak dlouho a věhlasný house label NRK Sound Division opět zatoužil po službách německého housového matadaora Iana Pooleyho. Ten pro něj už v roce 2001 zkompiloval a namíchal úžasnou kompilaci Nite:Life 06, kterou osobně považuji za jednu z nejkvalitnějších záležitostí tohoto žánru. Na zbrusu nové mixované kolekci nazvané Subterranean Soundtrack máme unikátní možnost zjistit, jak se za těch pár let vyvinul a změnil Ianův hudební vkus a s ním spojený zvuk jeho magických placek.

čtvrtek 1. září 2005

Narovinu aneb O rovných beatech 013

DJing pro něj není jen povolání, ale také celoživotní poslání. Pomocí muziky vypráví příběhy a dává lidem možnost nahlédnout do své hlavy. Rád mixuje nejrůznější styly tak, aby vzniklo něco nového a vzrušujícího. Neskládá deep house, ale má rád house music prolezlou disco zvuky. Takže, chcete ho? Koho? Přece Boba Sinclara!

http://www.techno.cz/clanek/14344/rubrika-narovinu-aneb-o-rovnych-beatech

(Bob Sinclar, Ross Couch, Gavin Keitel, Roger Sanchez, Yukihiro Fukutomi...)

What´s Hot: Ross Couch - "She Said" (3am Recordings)

Na skladby složené skotským producentem Rossem Couchem reagují klubeři velmi pozitivně a tak na světě prakticky neexistuje djský kufřík, ve kterém by nebyla alespoň jedna jeho deska. Přesto mu pravděpodobně chybí větší dávka charizma na to, aby se z něj stala opravdová "star". I časopisy se zatím omezují jenom na vyjádření typu: má ještě všechno před sebou... Takže budeme pravděpodobně první, kdo napíše tohle: Ross Couch již hudebně vyzrál a v současnosti patří mezi nejlepší housové producenty. Odvážné, ne? Nejlepším důkazem pro výše napsaný výrok je jeho nové EP vydané na labelu 3am Recordings. Na první poslech zaujme skladba "She Said", což je energický groovy house, který si určitě najde svoje místo v setech třeba Miguela Migse (pokud už tam není). Název samozřejmě napovídá, že ve skladbě nechybí ženský vokál. Neustále se opakuje a je nahraný s ozvěnou. "I love you, baby", ozývá se krásně znějícím hlasem. My tebe taky...

úterý 30. srpna 2005

Recenze: VA - Fabric 23 mixed by Ivan Smagghe (2005)

Zdá se, že hudební styl zvaný electro zažívá opravdu zlaté časy. Vitalic, Ellen Allien, Four Tet anebo Isolee, všechny tyto projekty jsou momentálně na vrcholu a zcela zaslouženě se staly středem zájmu nejenom psychicky labilních kritiků a odborných magazínů, ale především mnoha fanoušků taneční hudby. Po několika zvukově zajímavých electro albech se na hudebním trhu objevuje kompilace, kterou by se prestižní londýnský label Fabric rád přiblížil právě příznivcům tohoto specifického stylu.

Recenze: VA – Hed Kandi: Beach House 04.05 (2005)

Občas se může zdát, jakoby léto oficiálně začínalo v okamžiku, kdy labely typu Hed Kandi začnou vydávat podobně zaměřené kolekce. Vydavatelství, jehož domovem je slunná Ibiza, se však překvapivě specializuje na trochu odlišný a méně předvídatelný zvuk, než bychom na základě jeho lokace očekávali a který tento ostrov proslavil. Ve svém katalogu má label Hed Kandi hned celou řadu úspěšných kompilačních sérií jako Winter Chill, Disco Kandi, Back To Love, Disco Heaven anebo Deeper, my se však zaměříme na tu zcela aktuální - Beach House 04.05.

středa 24. srpna 2005

Recenze: Dubstep Allstars Vol.2 Mixed by DJ Youngsta (2005)

Asi málokterá hudební kompilace vám může nabídnout tolik kvalitní, přemýšlivé a zároveň nesmírně progresivní hudby jako druhý díl kompilační řady Dubstep Allstars, za kterou stojí prestižní britský label Tempa. Jak už z názvu této kompilace vyplývá, jedná se o jedinečný mix věnovaný jenom a pouze stylu dubstep, kdy ani jeden ze zúčastněných tracků nebyl doposud oficiálně vydán. Jenže ono slovní spojení "jenom a pouze" není zas tak výstižné, protože škatulka zvaná dubstep v sobě obsahuje nezvykle bohatou směsici hudebních vlivů a všech možných ingrediencí. Dubstep by tedy rozhodně mohl zachutnat příznivcům stylů jako dub, reggae, drum and bass, brekbeat, trip-hop či uk garage.

pátek 19. srpna 2005

Recenze: Roll Deep - In At The Deep End (2005)

Třináctičlenná východolondýnská crew Roll Deep, jenž zcela zásadním způsobem ovlivnila zvuk britského urban undergroundu, si konečně může oddechnout. Debutové album nazvané In At The Deep End je na světě a po komerční stránce si vede více než dobře. Singl The Avenue se dokonce vyšplhal až na 11. místo oficiální UK Top 40 a už teď je zcela jasné, že jejich pozice se bude (minimálně v UK) ještě více upevňovat. Pro Roll Deep jako celek znamená vydání debutového alba především vykročení ze stínu svých úspěšnějších členů a kolegů, neboť Wiley a Dizzee Rascal (Dizzee už však až na občasné hostování řady RD definitivně opustil, což se mu zřejmě vyplatilo, neboť jen jeho debutu Boy In Da Corner, za než také obdržel prestižní cenu Mercury Music Prize, se prodalo přes 200000 kopií) už se svými sólo deskami značně zaváleli.