Fabriclive 39 mixed by DJ Yoda

Když se o někom řekne: "hulí jako fabrika", myslí se tím, že vykouří několik krabiček cigaret denně. Když se o nějakém vydavatelství řekne, že "vydává jako Fabric", myslí se tím, že vypouští do světa několik kompilací ročně.

Podle britského časopisu DJ Mag je Fabric nejlepší klub světa. Nikdy jsem tam nebyl a nejspíš se tam nikdy nepodívám, ale pokud bych mohl zvuk a kvalitu klubu posuzovat alespoň podle mixovaných kompilací vydávaných pod hlavičkou Fabric, které se navíc snaží právě zvuk klubu reflektovat, určitě nebudu proti jeho prvenství nic namítat.

A kdyby se volila nejlepší kompilace světa? No, upřímně, obě kompilační řady labelu (Fabric a Fabriclive) by byly hodně vysoko. Možná úplně nejvýš. Dohromady 80 mixovaných cédé. To už je pořádná nálož.

Třicátý devátý díl řady Fabriclive, která je věnována zalomeným beatům (hihop, dubstep atd.), připravil britský DJ Yoda. Jméno si udělal díky mixtapům How to Cut and Paste, ale tímto kouskem se zařadil, v uvozovkách, do síně slávy. Já vím, že trochu přeháním, ale nemůžu si pomoct.

O Yodovi se říká, že je to takový DJ Shadow, ale se smyslem pro humor. Což sice neznamená, že se při poslechu jeho skladeb nebo mixů budete smát a za břicho se popadat, a že bude padat jeden vtip za druhým. To ne. Spíše se budete permanentně usmívat nad zajímavými nápady, spojeními, nad nečekanými změnami hudebních stylů, nad skladbami, které nikdo jiný před tím nepostavil vedle sebe do kontrastu.

DJ Yoda se neuvěřitelně plynule a se šarmem sobě vlastním pohybuje mezi hiphopem devadesátých let, drum and bassem, grimem, zvuky z osmdesátých let, popem… jednoduše, je to mazec.

Při poslechu mixu jste prakticky neustále ve střehu. Objevujete poprockové The Coral, jste odneseni do vašeho mládí skupinou Bel Biv Devoe a skladbou Poison. Ulítnete si na dívčí skupině Salt And Pepa a jejich nezapomenutelném Push It. Anebo na něčem úplně jiném: třeba na Minnie Riperton a jejím krásném hlase ve skladbě Lovin You, kterou určitě znáte z nejrůznějších romantických filmů.

Máte rádi Londýn? Pak asi nemůžete nemilovat drum and bassové klasiky: Adam F – Circles a Dj Zinc - Super Sharp Shooter. London Is The Place For Me. London, This Lovely City. Kdo by nechtěl žít v Londýně? Tam to žije!

Jediný moment, kdy si řeknete, že by věci mohly být jinak, nastane při swingově laděné skladbě od Jurassic 5. Co na to DJ Yoda? Hned šoupne instrumentální verzi známé Sexual Healing hrané orchestrem The Hot 8 Brass Band, která vás prostě rozseká. A rozesměje.

Pokud vás snad, nedejbože, při poslechu Fabriclive 39 napadne, že to vše zní jednoduše, a že nebylo problém něco takového natočit, nevěřte tomu. Za Fabriclive se skrývá práce jako na kostele.


* recenze vyšla na stránkách www.techno.cz

4 Hero - ...Mixing

Zhruba před deseti lety založil berlínský DJsko-producentský tým Jazzanova label Sonar Kollektiv, jenž si svým osobitým přístupem k hudbě vydobyl respekt a pozitivní renomé téměř po celém světě. Fanoušci se pak každým rokem namlsají spousty lahodných a více i méně jazzy releasů. Jedním z těch opravdu povedených je beze sporu kompilační série nazvaná jednoduše ale výstižně ...Mixing. V minulosti se na ní vyznamenali sami Jazzanováci (2004) či duo Âme (2006). Každý z výše jmenovaných projektů se se svým dílem vypořádal jinak, po svém, ale pokaždé byl výsledek více než příjemný a hlavně muzikálně zajímavý. Hudební rozpětí této série si určitě zaslouží pochvalu. Uběhly další dva roky a tuhle sérku si užívám ještě o něco víc. Proč? Protože 4 Hero, tedy přesněji řečeno jedna polovina 4 Hero - Dennis McFarlane aka Dego.

* celá recenze na www.techno.cz

Funk D'Void – Sci-Fi Hi-Fi Vol. 04

Soma Quality Recordings je vynikající label, Sci-Fi Hi-Fi parádní série a Funk D'Void excelentní producent. Na čtvrtém díle kompilace, která dává vyvoleným mix-kompilátorům nezvyklou porci tvůrčí svobody (v minulosti zadiktovali Ewan Pearson, Luciano a Alex Smoke), však dokazuje, že je i skvělým djem. Tentokrát nás neuchvátila ani tak technická stránka mixu jako spíš harmonická kombinace různorodých poloh elektronické hudby - především pak rovného beatu a mistrovo citlivé nakládání se zvukem & náladami. Celý mix nemá takřka slabého místa. Ať už preferujete tanec nebo poslech, stojí to za to. Lars elegantně kombinuje placky staršího i aktuálního data, přičemž jsou jeho hlavními prostředky deep-house, tech-house a také minimal. Nebojí se však použít ani atraktivní downtempo kompatibilní s celkovým konceptem mixu. Celé je to především o pocitech – od euforie po melancholii. Intoušci si mohou popřemýšlet, citlivky si užijí své emo, tancechtiví milovníci kvalitní house music mohou zavlnit boky do nikam nespěchajícího přesto zábavného rytmu. Naleznete zde leccos. Svá dílka poskytli umělci jako Lusine, Joel Mull, Vector Lovers, H-Foundation, Beroshima, Cloud, Dirt Crew, Two Armadillos ale i vyklidněný Alex Moran (příjemné připomenutí naší oblíbené značky Glasgow Underground). Jako remixéři se vyřádili například všudypřítomný Apparat, starý známý Jimpster, neméně respektovaný King Britt i autor mixu osobně pod schízami Funk D'Void či Francois Dubois. Mistrovský kousek, málokterou kompilaci jsme si v poslední době užili víc. Jejím jediným úskalím je decentní žánrová nevyhraněnost. Máte-li rádi striktní tucky, zkuste jiný mix. Máte-li rádi zvukovou eklektiku bez předsudků, pozor na spodní prádlo. Příjemný poslech.

* recenze vyšla v rubrice Narovinu 39

Burial a DJ Kicks

Žádný výroční žebříček nejlepších alb za rok 2007 neopomněl zmínit desku londýnského producenta Buriala. A většina z nich dokonce album Untrue posazovala rovnou na příčku nejvyšší.

Letos sice Burial nové album neplánuje, nicméně přesto o sobě dá vědět velmi důrazně. Zanedlouho se totiž na pultech obchodů objeví jeho mixovaná kompilace, která vyjde na labelu !K7 pod hlavičkou populární mixované řady DJ Kicks.

Burial slibuje postavit vedle sebe techno skladby, rhythm and blues, dubstep a spoustu dalších stylů. Myslím, že se máme na co těšit.

Ghostly Swim

Jsou nejlepší věci zadarmo? Posuďte sami.

Label Ghostly se totiž rozhodl ve spolupráci s partičkou Adult Swim sestavit devatenácti skladbovou kompilaci a nabídnout ji ke stažení zdarma. Najdete na ní skladby od lidí a projektů jako jsou například Matthew Dear, Eliot Lipp, Aeroc nebo Kill Memory Crash.

Kompilaci stahujte zde.

Tracklisting
1. Michna "Triple Chrome Dipped"
2. Dabrye "Temper"
3. The Chap "Carlos Walter Wendy Stanley"
4. Dark Party "Active"
5. Tycho "Cascade" (Live Version)
6. JDSY "All Shapes"
7. Deastro "Light Powered"
8. Mattehw Dear "R+S"
9. Flyamsam "The Offbeat"
10. Cepia "Ithaca"
11. Aeroc "Idiom"
12. The Reflecting Skin "Traffickers"
13. School of Seven Bells "Chain"
14. Ben Benjamin "Squirmy Sign Language"
15. Kill Memory Crash "Hit + Run"
16. Osborne "Wait a Minute"
17. Milosh "Then it Happened"
18. 10:32 "Blue Little"
19. Mux Mool "Night Court"

Narovinu aneb rubrika o rovných beatech 39

Zavolejte SOS a dostanete pořádnou dávku progressivu, Charles Webster produkuje i mixuje, Jesse Rose je Made To Play, Funk D'Void má rád scifi, disco Justus Kohncke, západní pobřeží opět v kurzu. To vše a ještě mnohem víc v novém díle rubriky Narovinu.

* celá rubrika na techno.cz

John Dahlback – Winners And Fools

Geniální hokejový útočník si převezme puk na modré čáře, povodí dva tři hráče, obejde obránce, šoupne blafák gólmanovi a zavěsí pod břevno. Geniální švédský producent John Dahlback to dělá podobně. Ve studiu převezme vládu nad systémem, novými singly si povodí Stephana Bodzina, Ellen Allien i bratrance Jespera, udělá blafák celému labelu Kompakt a pod břevno zavěsí album Winners And Fools.

John Dahlback svými alby i stovkou singlů ukázal, že se ničeho nebojí, a že i ve třiadvaceti letech dokáže doslova pohnout elektronickým světem. Zatímco z velkého množství vydaných singlů občas vypadne nějaká "nedovařenina", jeho alba, kterých je podstatně méně, lze do jednoho označit slovem kvalitní. Včetně posledního. (Trochu Johna podezírám, že alba na CD vydává pouze tehdy, když zahltí všechny lisovny vinylů svými singly. Ostatně podívejte se na jeho diskografii, než se proberete všemi deskami, je poledne).

Dahlbackovo poslední album At The Gun Show znělo nabroušeně, naštvaně. Člověk se chvílemi bál, aby se nepořezal o ostré hrany. Doufal jsem, že Winners And Fools bude o trochu přátelštější. Více vokálů, více užehlených pop melodií, to vše na electro housovém základě. A kupodivu: přání se mi splnilo. Uznávám, že to pro někoho může být s přihlédnutím k Johnově ranější, undergroundovější produkci poněkud málo, ale věřte, že v kontextu současné produkce mnoha jiných skladatelů, je to až dost.

Hned po prvním poslechu zjistíte, že nemá cenu album moc rozebírat po estetické stránce. Byla by to ztráta času. Winners And Fools si prostě jen užívejte. Je totiž docela dobře možné, že vám na moc poslechů nevydrží. Některé skladby by mohly zaznít v progressive setu, najdete zde Felixhousovské disco, pomalé skladby ala Alan Braxe s ženským vokálem nebo Guettoviny s vokálem mužským (za ty bych Johnovi dal nejraději jednu za uši).

V každé skladbě je ke slyšení zajímavý nápad, motiv, melodická linka, ale ne každý nápad je bohužel tak silný, aby obstál natažení a rozpracování do délky pěti-šesti minut. Je zřejmé, že sázkou na uhlazenější, přátelštější album, John svůj autorský rukopis trochu rozmělnil. Ale nebuďme blázni a staňme se vítězi. Winners And Fools. Stejně jde jen o zábavu.


* recenze vyšla na techno.cz

Headtrash

Dvojici Plump DJs asi breakbeatovým fanouškům netřeba představovat. Jejich singly a alba pravidelně vyvolávají vlnu nadšení. Nejinak tomu nejspíš bude i v případě nové desky Headtrash, která se na pultech obchodů objeví v červnu. A kdyby tomu tak nebylo, o čemž silně pochybuji, určitě bude alespoň v breakbeatovém světě o čem mluvit. A to je dobře.

První singl z alba vyšel na konci minulého roku. Jmenoval se System Addict a jen tak cvičně vyhrál cenu za nejlepší breakbeatový singl roku ve výročních cenách Breakspoll. A zcela právem. Docela slušná reklama na nové album.

V žádném případě nečekejte na Headtrash moc instrumentálních skladeb. Plump DJs se chlubí tím, že připravili hodně písní s mnoha mladými, talentovanými vokalisty. Taky určitě nečekejte jednoduché, bezbarvé skladby. Funk, disco, osmdesátkový sound, balearic, punk - toť všechno označení, která Plump DJs používají pro popis alba. Taky se těšíte?

Robert Owens - Night-time Stories

Německý label Compost Records není zrovna typickým případem houseové značky. Kluci a holky z tohoto slavného vydavatelství (nepředpokládám, že by to Michael Reinboth zvládal všechno sám) však mají dostatečně hudebně otevřenou mysl na to, aby kromě futuristického jazzu, inteligentního downtempa a dalších zvukově spřízněných žánrů dali občas šanci i house music. Ovšem pokud stojí za to a má co nabídnout! A to je přesně případ novinky vynikajícího vokalisty Roberta Owense, jemuž house music doslova koluje v žilách.

* celá recenze na stránkách www.techno.cz

The Timewriter na Human Traffix

Není tomu tak dávno, kdy v pražském klubu Roxy během rezidentní houseové noci dje Loutky Human Traffix zaúřadovalo maďarské producentsko-djské duo Budai & Vic. Tento pátek jsme pak mohli přivítat dalšího statného hřebce z respektované německé tech-house stáje Plastic City. Nebyl jím nikdo menší než Jean F. Cochois aka The Timewriter. Talentovaného producenta, remixéra a dje v jedné osobě není třeba představovat, minimálně s ohledem na jeho rozsáhlou diskografii čítající hned několik alb, spoustu menších releasů a hromady oficiálních i neoficiálních mixů. Drtivá většina jeho tvorby vyšla právě na Plastic City, není tedy divu, že se v pátek večer všem fanouškům této kvalitní značky mírně zvýšil tep.

* Celý report najdete na www.techno.cz

Sleduj, jak skrečuje!

"Wow, ten chlápek je úžasnej! Sleduj, jak skrečuje!"
Jedno z povolání, kde lidé postižení epilepsií mají jasnou výhodu oproti ostatním, je být DJ.

Rádio Akropolis končí

Na konci února přestalo vysílat Rádio Akropolis. Což znamená i neodvratný konec pořadu HeavyTunes. Snažili jsme se představovat zajímavou muziku z oblasti elektronické scény, snažili jsme se mapovat nové hudební styly, vybírat kvalitní singly, alba a kompilace. Doufáme, že jsme vám pořadem HeavyTunes připravili příjemné chvilky k relaxování i objevování nových hudebních lahůdek. Chtěli bychom tímto poděkovat všem, kdo nás poslouchali a podporovali. Díky moc. Stránky www.heavytunes.cz ale nekončí. Stále zde budete nacházet zajímavé texty, novinky, poslechove mixtapy a odkazy na témata, které hýbou elektronickou scénou.

Jaroslav Zapletal & Flyboyeda

Dave má na Gahánku

Album Hourglass, které v minulém roce vydal Dave Gahan, neslavilo žádný výrazný úspěch. Jak na tom bude album remixů nazvané Hourglass Remixes si musíme počkat ještě pár dní. Tedy, my v České republice čekat nemusíme. Deska totiž vyjde pouze v USA (na vinylu a CD) a v digitální podobě na iTunes, které bohužel shodou okolností Čechům nákup muziky neumožňují.

Samozřejmě, že se přes Google dá velmi rychle tohle album najít na pirátských webech a stáhnout. Ale přiznám se, že i přes zajímavá remixérská jména (Booka Shade, Juan Maclean, T. Raumschmiere, Skream) si album takto nepořídím. Ne snad díky záchvatu poctivosti, ostatně stahovat není nelegální, ale kvůli tomu, že Gahanovo počínání stran vydávání alba jen v jedné zemi prostě nerozumím. Takže vyhlašuji tomuhle albu bojkot.

Co si ale budeme povídat... prsty na klávesnici mě při pohledu na vyhledávací okno Googlu trochu svrbí.

Dyed Soundorom

Paříž vypouští do producentského světa další zajímavé jméno: Dyed Soundorom. O jeho debutovém ípíčku nazvaném Question se začíná mluvit pouze v superlativech.

"Mám rád hodně deep vibrace, undergroundovější podobu house music a techna, odtud beru inspiraci pro svou muziku," říká Soundorom. "Hodně lidí říká, že moje ípíčko je ovlivněno zvukem Chicaga. Což mi samozřejmě nevadí, ale nebyl to můj úmysl, vyplynulo to v podstatě samo."

Přestože jméno Dyed Soundorom je vám pravděpodobně neznámé, nedá se říct, že by jen tak spadlo z nebe. U nás myslím sice nehrál, ale v Londýně, v klubech jako třeba Fabric jméno Soundorom budí respekt. Kdo slyšel Dyedův "bass-heavy underground house styl", prý nemohl zamhouřit oka ještě dva dny po akci.

Peter Pritchard: Šokovala mě cena cédeček

Jsou ceny cédéček v České republice vysoké? Jistě. A lepší to nebude. Nevím, co by se muselo stát, aby hudební vydavatelství přestala brečet na cizím hrobě (stahování mp3) a začala situaci řešit.

V Hospodářských novinách vyšel rozhovor s "obyčejným" britským učitelem Peterem Pritchardem, který v České republice pobýval, má tu řadu přátel a často se vrací. Dnes vyučuje angličtinu ve Slovenském Prešově. Na otázku Jaké jsou rozdíly v cenách mezi Británií, Českem a Slovenskem? odpověděl na prvním místě právě zmínkou o cenách CD.

"Když přijede Brit do Česka nebo na Slovensko, zdají se mu ceny nízké. Přesto ale existují věci, které se tu kupovat nevyplatí, protože jsou předražené", řekl Peter. "Šokovala mě například cena cédéček. Pět nebo šest set korun za jedno CD se mi zdá opravdu hodně. V Británii stojí běžně tak do 200 korun, navíc je tam větší výběr a spousta speciálních slev. Asi proto se v Česku i na Slovensku mnohem víc hudba nelegálně kopíruje."

Budeme s tím muset žít.

Felix Da Housecat - Radio