Trentemøller - My Dreams (ft. Marie Fisker)

Archiv Johna Peela

Pokud vás zajímá, jaké lahůdky si ve svém archivu schovával John Peel, slavný to rozhlasový DJ, který zemřel v roce 2004, sledujte pravidelně stránku: http://thespace.org/items/s000004u. Po dobu následujících šesti měsíců se zde postupně objeví detailní informace o celkem 2600 vinylových albech.

Výpisky: Michal Horák, MusicJet

V rozhovoru pro server Lupa.cz mluvil Michal Horák o projektu MusicJet.

Před čtrnácti dny jsem se byl podívat ve Švédsku, kde se zrodilo Spotify a kde jsou historicky úplně jiné podmínky. Ne v tom, že by tam snad neexistovaly pirátské servery. Ty tam samozřejmě byly a jsou možná ve větší míře než v Česku. Švédi měli úplně jinou startovací čáru, co se týče technologické a odborné přípravy obyvatelstva. Švédská vláda například podporovala budování broadbandu, takže dnes vysokorychlostní Internet pokrývá celé území Švédska.

V tuto chvíli máme 120 tisíc registrovaných uživatelů a zhruba 20 tisíc používá prémiovou verzi. Jde ale o čísla za Česko a Slovensko dohromady. Na Slovensku úspěšně spolupracujeme s mobilním operátorem Orange. MusicJet se tam prodává jako součást datového tarifu. Zákazník si zaplatí mobilní datový tarif a automaticky může využívat prémiovou verzi MusicJetu. Pokud toto nenastane i v Česku, tak masivnější rozšíření služeb typu MusicJet bude velmi pomalé. Současné FUP limity na streamování hudby opravdu nestačí.

Objevily se snahy a tendence MusicJet replikovat. Tyto snahy vycházejí z toho, v jaké pozici se nacházejí hudební vydavatelství. Chápu, že chtějí prodat maximum svého obsahu. Pokud ale službě MusicJet nedají šanci, aby se rozvinula a poskytli jí za tímto účelem podporu, tak to bude mít hodně těžké. Bohužel gentlemanské dohody ne vždy platí. Objeví-li se tedy kdokoli, kdo takzvaně zachřestí měšcem, tak hudební vydavatelé vyskočí a budou s ním spolupracovat. Což je ale samozřejmě z jejich pohledu legitimní a my jsme na to připraveni.
...
Mám tím na mysli „myšlenku z Marsu“, že se IFPI snaží nějakým způsobem dohodnout s Uložto.cz. Jinými slovy, že by se udělala z pirátského serveru stejná služba, jako je MusicJet. Je to aktivita, která je myšlena naprosto vážně. To jsme se nemuseli snažit stavět MusicJet, mohli jsme hudbu krást, tak jako ji krade Uložto.cz, a potom přijít a říci: Dobrý den, my jsme sice několik let kradli, ale od teď budeme legální servis a dáme vám nějaké peníze a všechno bude zapomenuto.
...
Já mám v každé licenční smlouvě odstavce, že se nesmím k podobným serverům jako je Uložto.cz ani přiblížit. Je to naprostá schizofrenie, když hudební vydavatelé po mně vyžadují, aby s jejich obsahem nakládal s největším zabezpečením, a přitom sami vyjednávají se servery pro sdílení obsahu.To je prostě k smíchu!

Max Cooper - Micron

Elite Force a RVMP2

Před dvěma lety vydal britský producent Elite Force album nazvané Revamped, což v překladu znamená "předělávka". Elite Force tehdy přeupravil, přemíchal, zremixoval 14 skladeb například od The Propellerheads, Plump DJs, Stanton Warriors a vypustil je do světa. Kritiky byly pozitivní a posluchačský ohlas také. Časopis iDJ napsal: "we have entered a whole new paradigm in mashupology". Elite Force totiž neměl ambici vytvářet jenom "klasické" remixy. U každé předělávky notně improvizoval, vytvářel si vlastní samply, jamoval ve studiu na různé motivy z původních skladeb. A z toho všeho vyšel ojedinělý hudební tvar.
Letos v červnu připravil Elite Force k vydání album RVMP2, což je, jak jinak, druhý díl úspěšného pokusu o předělávky z roku 2010. Tentokrát na albu najdete 19 skladeb a všechny si můžete stáhnout zdarma. Elite Force se totiž rozhodl každý týden zpřístupnit na svém webu jednu skladbu až do oficiálního vydání alba. K dnešnímu dni je na stránkách ke stažení již 7 skladeb, například: Der Collossus (Elite Force, Daft Punk, Ftampa) nebo Swoon Anthem (Elite Force, Chemical Brothers, Miles Dyson).

Skladby ke stažení najdete na stránce: http://www.eliteforcemusic.com/RVMPD2/

Light Year - Moderation

Výpisky: Ondřej Ježek

Ukázky z rozhovoru s hudebníkem a vydavatelem Ondřejem Ježkem o budoucnosti popu a o hudbě, ze které lze mít radost. Rozhovor vyšel v týdeníku RESPEKT.

Mám pocit, že pop je něco jako vrcholová turistika, že se tam člověk musí vydat opravdu silou vší vůle a pak snášet všechno možný příkoří. A když se dostane na vrchol, zjistí, že tam to všechno končí a je tam sám. Anebo se mu udělá špatně a musí zase dolů, do pajzlu pod základním táborem.

Existuje řada dobrejch kapel, která brázdí Evropu v dodávce a dá se s nima udělat koncert, když jim dáte najíst, napít a nějaký minimální peníze. Jedinej problém, se kterým toho moc nenaděláme, je OSA (Ochranný svaz autorský; pozn. aut.). Jeho ceníky na akce jsou v podstatě likvidační. Když uděláme koncert někomu v pražským klubu Rubín, kapela stojí dejme tomu 300 eur, něco stojí ubytování, nájem klubu, za rozumnou cenu přijde tolik lidí, že se to plus minus pokryje. A pak najednou přijde dopis od OSA, že chce dva tisíce korun, že tu kapelu zastupuje. Kapela z toho přitom nevidí nic, protože ve smlouvě s americkou autorskou organizací má, že si nepřejou vybírat poplatky z malejch klubovejch koncertů.

Žádná ze zajímavejch kapel dneska není u velkých agentur nebo vydavatelských společností. Ty jsou už úplně mrtvý, u nich se nic aktuálního a autentickýho neděje. Tam jde víceméně o přežívání, slučování a vydávání archivních katalogů. Hardcore, elektronická scéna a alternativní hudba úplně vypadly z kultury velkých společností, který se sice pořád snaží produkovat, ale je to úplně mimo reálnou hudbu. Naprostá většina mladejch kapel už si vydává hudbu v klidu na malým hudebním serveru nebo na labelu svých kámošů a pak s tím v pohodě vyjedou do Evropy na výlet na koncertní šňůru.

To je největší průšvih spousty kapel – očekávají, že je někdo objeví, očekávají, že je někdo vydá, očekávají, že je někdo někam pozve, že jim někdo něco zařídí... Jenže ono nemá cenu čekat. Chci videoklip? Natočím si ho sám. Chci desku? Nahraju si ji na chalupě nebo si naspořím na studio. Chci vydat svoji desku a dostat ji k lidem? Tak bych měl přemýšlet, kolik bych za ni byl ochotnej zaplatit já sám. Ideální je prostě očekávat jediný – že to, co dělám, nikoho jinýho zajímat nebude, a snažit se mít ze svojí hudby aspoň radost. Jestli přijdou i ty další věci, může to člověka už jenom potěšit.

Určitě už pominula prvotní vlna devadesátých let, kdy si všichni mysleli, že když mají doma počítač a kradenej program, můžou si sami udělat desku. To sice mohli, ale jen za cenu jistý upachtěnosti. Takže mám pocit, že teď se trochu vrací důvěra v nahrávací studia, kde jsou lidi, který mají trochu zkušeností a můžou tu kapelu postrčit vhodným způsobem kupředu. A můžou tu desku udělat rychle, namísto toho, aby se v tom někdo tři čtvrtě roku patlal.

 Objednat Respekt pro Kindle

Program Your 808

Grafický designér Rob Ricketts vytvořil zajímavou sérii nazvanou Program Your 808. Na čtyřech plakátech velikosti A3 graficky ztvárnil slavné bicí sekvence čtyř významných skladeb hudební historie, které byly naprogramovány na zvukové mašince Roland TR-808. Těmi skladbami jsou: Afrika Bambaataa - Planet Rock, Cybotron - Clear, A Guy Called Gerald - Voodoo Ray, Adonis - No Way Back. Nádhera!

DJ Haus - Needin´ U

Výpisky: Z rozhovoru se šéfem společnosti Neoluxor

Ukázka z rozhovoru s Břetislavem Janouškem, šéfem společnosti Neoluxor, jednoho z největších knihkupectví v zemi. Rozhovor vyšel v sobotu 17.3. v Lidových novinách.

Některá rozhodnutí bývají těžká. "Buď my, nebo oni." Aneb jeden z důvodů, proč se zatím v České republice rozvíjí prodej elektronických pomaleji, než by mohl.

LN: Kromě papírových knih má letošní rok patřit i těm elektronickým. Vy prodáváte i e-knihy a čtečky, jaký je o ně zájem?
BJ: My prodáváme čtečky Wooky od nakladatelského domu Euromedia Group. Od prosince jsme jich prodali zatím zhruba 50. Když se zhruba před dvěma lety začalo o e-knihách ve větším mluvit, byli jsme v hodně velkém tlaku. Amazon hlásil neuvěřitelné prodeje e-knih, e-knihy byly obrovským hitem v Anglii, v Německu a nás to trošku znervózňovalo. Nicméně situace v Česku je ta, že zatím je a ještě dlouho bude čas knih. A k nim jako doplněk bude existovat e-kniha. Proč ne. Určitě je i u nás dost lidí, kteří si čtou jak na čtečce, tak i papírové knihy.

LN Vy prodáváte čtečky od nakladatelství Euromedia Group, ale pokud vím, mělo to být úplně jinak. O prodejích e-knih a čteček jste jednali se společností eReading, všechno bylo připravené, ale několik minut předtím, než jste měli oznámit spolupráci, z toho sešlo. Spekuluje se o tom, že za tím stál právě jeden z největších nakladatelských domů u nás, Euromedia...
BJ: To je pravda. Naše představa ohledně e-knih byla taková: my jsme nikdy nedělali nic exkluzivně, ale spíše s ohledem na přání zákazníků. Pokud by si u nás chtěl zákazník koupit knihu a společně s ní i houpací síť, tak mu to umožníme a budeme rádi, když to bude fungovat. Stejné to bylo i s e-knihami. My jsme měli jasnou představu, že budeme mít svůj portál, kde budou všechny e-knihy na trhu. Jako první jsme se dohodli s firmou eReading a měli jsme zájem spolupracovat i s jinými nakladateli. Ovšem několik minut předtím, než jsme plánovali ohlásit spolupráci s eReadingem, telefonovala Euromedia Group s jasným požadavkem: Buď my, nebo oni. My jsme si logicky vybrali Euromedii, protože je to jeden z našich nejvýznamnějších a největších VIP partnerů.

LN: Taky s ním máte poměrně nadstandardní vztahy – u vás jsou pobočky Knižního klubu, který Euromedii Group patří, ve vašich prodejnách se koná velká část jejich autogramiád, navíc jste spojeni, i co se týče leckterých reklamních kampaní. Máte s Euromedií Group nějakou majetkovou spojitost?
BJ: Nemáme a nikdy jsme neměli. Pro nás je to jen největší a nejvýznamnější partner, ať už se to týká marketingové spolupráce, nebo toho, že máme prodejny Knižního klubu na našich pobočkách. To je asi pro většinu knihkupců opravdu poněkud nestandardní, přece jen – prodáváme knihy konkurenční firmy. Ale ono to vlastně jako konkurence nefunguje – Knižní klub má u nás šest tisíc titulů, my máme 75 tisíc. A pravidlem bývá, že když si zákazník třeba koupí kuchařku nebo encyklopedii na svou průkazku z Knižního klubu, tak pak si ještě k tomu obvykle koupí i nějakou knihu od nás. 

Kraftwerk Kover Kollection

DJ Food se netají láskou ke skupině Kraftwerk. V uplynulých letech nahrál několik mixů, kterými vzdal této německé čtveřici svůj hold. Každý mix sestavil zhruba ze třicítky skladeb, které jsou buď přímo coververzemi, tributem nebo používají samply ze skladeb od Kraftwerk. Každý mix také DJ Food doprovodil originálním obalem.

Všechny díly série nazvané Kraftwerk Kover Kollection si můžete stáhnout ze stránek Soundcloud. Každý mix je doprovázen mluveným slovem popisujícím v krátkých větách hudbu Kraftwerk, zaznívají také ukázky z rozhovorů.

Výpisky: Ivan Klíma - Moje šílené století 1.

Dodnes si pamatuji na vzrušení, když jsem na první nepopsanou stránku v černém sešitě s úzkými linkami napsal svoje jméno a pod ně titul Velká srdce. A pod titul slovo román, které napovídalo o mém odhodlání popsat všechny bílé stránky. Bělostná prázdnota papíru byla popřena. Když jsem pak po sobě četl věty, které jsem sepsal, trnul jsem blahem, že skládají celek, příběh, který se dál tak jako v tištěných knihách. Připadalo mi neuvěřitelné, že jsem něčeho takového mocen.
To, co jsem vytvořil, mělo tvar, anebo mi to aspoň tak připadalo.
Něco podobného cítí každý kluk, když se mu prvně podaří ze špejlí, papíru a motouzů vytvořit draka, který se pak opravdu vznese. Zdá se mu neuvěřitelné, že ty špejle, papír a provázky, které se ještě před chvílí spolu s tubou lepidla mrtvě válely na stole, teď podle předem pojatého plánu stoupají k nebesům. Člověk cítí uspokojení, že z něčeho beztvarého vytvořil tvar. Opájí se svým dílem dokonce i tehdy, když tvar je nedokonalý či odvozený, pokud je ovšem v nadšení z toho, co právě dokázal, vůbec schopen to rozeznat. Umění ovšem nezačíná tím, že člověk dokáže z beztvarosti vydolovat tvar, ale až tehdy, kdy je schopen úroveň toho, co vytvořil, posoudit a neupadnout v nadšení nad pouhým fatem, že dal dohromady jednoho z bezpočtu papírových draků.

...

Nadšení nad tím, co člověk vytvořil, není přímo úměrné úrovni vytvořeného. Spíše naopak. Tvůrce se nikdy nezbaví pochyb, zda jeho výtvor obstojí aspoň v čase jeho života, zatímco kýčař pochyby nezná, je si totiž svým výtvorem jist.

Orbital feat. Zola Jesus – New France

Adam F - When The Rain Is Gone

Výpisky: Veřejnoprávní rozhlas, Respekt.cz

V pondělním Respektu vyšel článek o veřejnoprávním rozhlasovém vysílání v ČR. Autoři popsaly problematiku naprosto vyčerpávajícím způsobem. Několik postřehů ze článku jsem vybral:

Je to jediné médium [rádio], které lze vnímat a zároveň se při něm věnovat jiné činnosti. ... Zatímco televize vyžaduje oční kontakt a internet rozptyluje dalšími a dalšími souvisejícími odkazy, poslech rozhlasu pořád může být kulisou při práci nebo řízení auta. Ideálně se hodí do zrychlených časů, v nichž jsme si zvykli dělat několik věcí najednou.

„Když spočítáte všechny celoplošné, regionální a digitální stanice, tak jich dnes máme dvacet. Ani se nedivím posluchačům, že nejsou schopní se v nich orientovat,“ připouští Duhan, který nyní přichází s pragmatickým řešením. Stanice se v jeho návrhu centralizují do čtyř základních okruhů označených čísly, z nichž si posluchač bude vybírat podobně snadno jako divák České televize. „Artovou“ Vltavu generální ředitel označuje za jedinou stanici, která je v současné podobě jasně vyprofilovaná a má profesionálně odváděnou publicistiku, obsahovou i hudební dramaturgii. Úprava ostatních stanic je však nevyhnutelná. Jedničku má tvořit takzvaný národní okruh. V něm se má Praha spojit s regionálními stanicemi, jež budou do vysílání v pravidelných časech vstupovat. Dvojkou se stane dosavadní Radiožurnál. Ten bude orientován na mladší posluchače, jeho zprávy budou dravější a flexibilnější, čemuž má odpovídat i výběr současnější hudby. Objevovat by se v něm měla v mnohem větší míře než dosud investigativní novinařina, která ovšem hlavní prostor najde na Čtyřce, Duhanově vysněné stanici mluveného slova. Vedle publicistiky, aktuálních společenských her či diskusních pořadů vyráběných sloučenými stanicemi ČRo 6 a Rádio Česko tu bude mít hudební složka jen okrajový prostor. Celkový cíl je zřejmý: sjednotit a zpřehlednit program ČRo tak, aby jednotlivé složky odpovídaly vkusu a zájmům jasně definovaného publika.

Radiožurnál je se současnými sedmi sty tisíci posluchači každopádně v nezáviděníhodné pozici. Primárně je pojímán jako zpravodajsko-publicistická stanice, přesto hudební produkce tvoří plnou polovinu jeho náplně. Představme si, jaké pozdvižení by vyvolalo, kdyby taková ČT 24 vysílala dvanáct hodin denně jen taneční klipy. Vznikl tak poněkud nesourodý tvar, v němž seriózní mluvené slovo střídají skladby, které si citlivější ucho spojuje s poslechem oddechového soukromého sektoru. 

Mediální expert a šéfredaktor serveru DigiZone.cz Jan Potůček upozorňuje, že se ČRo dlouhodobě potýká se stárnutím publika. Oslovuje především lidi nad padesát let a v důchodovém věku, ovšem pokud se mu v budoucnu nepodaří vytvořit dobře nastavenou síť stanic, která by si vychovávala a předávala posluchače různých věkových kategorií a zájmů, hrozí mu, že o ně zcela přijde. V rádiu si toho všimli už před časem, a proto ČRo na počátku roku 2006 spustil v okolí hlavního města vysílání regionální stanice pro mladé Radio Wave. Jejím záměrem bylo oslovit posluchače mezi šestnácti a třiceti lety, tedy generaci, jež si svůj vkus tříbí na internetu a o kterou by se časem mohl rozhlas opřít. Globální síť nabízí neskutečné množství nové hudby či myšlenkových proudů a Radio Wave mělo pomoci se v nich orientovat. Stanice od počátku usilovala o probourávání žánrových slepých uliček, neprofilovala se jako rockové nebo rapové rádio, místo toho v kostce nabízela průřez celým spektrem aktuální – zdaleka nejen – hudební produkce. Tak aby posluchač získal co možná nejúplnější obrázek, co se právě děje v mladé kultuře. 

Vysílat pro mladší publikum samo sebou není jednoduchý úkol. Už se totiž nejedná o generaci, která by vyrůstala s uchem přilepeným na tranzistor a brala jej jako jediný zdroj informací. Rozhlas dnes musí svoji roli obhajovat v prostředí, kde mu konkuruje flexibilní internet. Přesto to nemusí být prohraný boj. Stačí jen dobře pochopit, co může tradiční médium nabídnout v nových podmínkách. A v tomto ohledu je internetové Radio Wave pro ČRo skutečně inspirativní.

 Objednat Respekt pro Kindle

Výpiska: Drogy

Kniha: Abeceda prosperity (Jan Keller)

Vlastní důvod odporu státní moci vůči drogám je mnohem hlubší a souvisí s obavou, že budou narušeny některé ze základních mýtů, které o sobě moderní společnost pěstuje. Drogy ruší monopol na konstruování myslitelného světa, a takový monopol bývá podstatnou součástí jakéhokoliv mocenského monopolu.