Výpisky: Andreas Kaulfuss (ebux.cz)

Výpisky z rozhovoru s Andreasem Kaulfussem, generálním ředitelem Euromedia Group (mimo jiné ebux.cz). Rozhovor vyšel v sobotu 9.6.2012 v Lidových novinách.

Americký trh je jiný než ten evropský. Když vyjde novinka, prodá se v některých žánrech digitálně až 50 procent. V západní Evropě je podíl digitálních kopií podstatně menší a v Česku ještě jednou podstatně menší než v západní Evropě. To má několik důvodů: jeden z těch hlavních podle mě je, že čtečky elektronických knih jsou pro české čtenáře pořád ještě moc drahé. Vždyť když porovnáte průměrný plat Čechů s průměrnými mzdami na západě, tak plat Čechů je výrazně nižší. Ceny knih jsou ale srovnatelné a životní náklady jsou v Česku podstatně vyšší.
Jen tak si koupit čtečku za několik tisíc prostě ještě pro většinu Čechů není nic samozřejmého. Druhým důvodem je, že nabídka e-knih v Česku sice stále roste, pořád je ale ještě poměrně malá. Ono totiž dokoupit si licence na digitální knihu u titulů, které už vyšly papírově, je pro nakladatele drahé.

My máme momentálně v nabídce asi 2 tisíce placených titulů. [...] Za prvních pět měsíců letošního roku jsme z nich měli hruba milionový obrat.

Od konce loňského jsme prodávali v našich prodejnách, přes internet nebo síť knihkupectví Neoluxor naše vlastní tablety a čtyři tisíce tabletů jsme prodali.

Já celou debatu a kritiku ohledně formátů beru s rezervou. Pro čtenáře jsou totiž nějaké formáty vedlejší. Oni chtějí komfort. Chtějí svůj obchod, kde budou knihy nakupovat, chtějí dobrou cenu, pohodlí při čtení a jednoduchou obsluhu. Vždyť se podívejte například na Amazon - to je nejúspěšnější obchod s e-knihami na světě. A taky má jen jeden - svůj - formát a nic jiného. A nikomu to nevadí z jednoho prostého důvodu: Amazon má velký výběr, skvělé ceny, dobrý servis i obsluhu. A přesně tak to nabízíme i my.

Výpisky z knihy Ruské duše

Ukázky pocházejí z knihy Ruské duše (autor Petr Vavrouška, vydal Radioservis). Koupit si ji jako eknihu můžete zde: http://www.kosmas.cz/knihy/167977/ruske-duse/

Výpisky z rozhovoru s Maximem Šostakovičem, synem slavného skladatele Dmitrije Šostakoviče. Rozhovor najdete v knize Ruské duše (autor Petr Vavrouška).

Víte, klasická muzika, to je druh umění, který se okamžitě vsákne do člověka jako do houby, prostoupí jeho duši. Lidské pocity jako radost, hořkost, strach, bolest, láska se dají popsat všemi možnými jazyky. Ale v hudbě máte jediný jazyk – noty, kterým každý muzikant rozumí. Každý dobrý muzikant.

To byl váš vztah syna a otce tak idylický?
Jediné, v čem jsme se neshodli, byl názor na jazz. Tomu on moc nerozuměl a nerad ho na rozdíl ode mě poslouchal. Pokaždé, když jsem mu přinesl k poslechu nějakou desku, zaposlouchal se a pak prohlásil: „Kdyby tam nebyla ta basa a bicí, tak by to šlo.“

Mně je elektronika trochu cizí. Dávám přednost spíše klasickému přístupu ve skládání muziky. Na mě je u všech těch počítačů a syntezátorů moc klapek, tlačítek a já se v nich prostě nevyznám. U klavíru je to jasné, tam je to pořád stejný počet klapek. Navíc doslova nesnáším umělý zvuk klarinetu nebo smyčců. Nikdy nedokážou napodobit pravé nástroje.

Výpisky z rozhovoru s Lidií Kavinovou, praneteří Leva Těrmenena, který v roce 1917 vymyslel bezdotykový hudební nástroj "tereminvox".

[...] Do poloviny devadesátých let bylo o mém prastrýci a o jeho životě dostupných jen málo informací a většina z nich byla navíc lživých a neověřených. Navíc jsem byla jediným hráčem na tereminvox v Rusku a také ve světě existovalo jen velmi málo nástrojů. Dnes už se vyrábějí ve Spojených státech, Japonsku, Velké Británii a samozřejmě i u nás.

A čím to, že se najednou objevil takový boom tereminvoxu?
Může za to Roger Moog.

Ten Moog, který sestrojil první syntezátor?
Ano. Poté co Beach Boys použili tereminvox v písni Good Vibrations, začali muzikanti hledat možnosti tohoto instrumentu. Moog ale chtěl jít dál. Poprosil mě, ať nahraji video s výukou na tereminvox, ať ukážu, jak správně pohybovat pažemi a prsty, a ať lidem předvedu, že tereminvox je plnocenný nástroj, a ne jen bednička vydávající šílené zvuky. Můj videokurz odstartoval seriózní zájem o tereminvox.

[...] Díky svému prastrýci jsem měla skvělou příležitost slyšet, jak krásně se na něj dá hrát. Mě ani tak nezaujala technika pohybu rukou, prstů, celého těla, jako mě nadchnula duše toho nástroje, to, jak s ním musí člověk souznít. Skoro bych řekla, že jde o projev lásky: musíte pochopit dar tereminvoxu, musíte být k němu hodně citlivý. Záleží totiž na každém milimetru vašeho pohybu.

To znamená, že člověk bez citu pro hudbu nemá šanci?
Dlouho jsem si myslela, že to opravdu není možné, ale už jsem svůj názor přehodnotila. Mýma rukama prošly stovky žáků a byli mezi nimi i ti, kteří absolutně nedokázali rozpoznat přesný a falešný tón. Ale díky hře na tereminvox, kde správné tóny hledáte pohybem ruky a prstů, se to postupně naučili. Sice po velmi malých krocích, ale naučili. Tereminvox prostě rozvíjí cit k hudbě, jinou možnost totiž ani hráč nemá. Neexistuje klapka, klávesa nebo struna. Hudbu vytváří člověk, který sám reguluje zvuk, jeho hlasitost, výšku.

A jakou vlastnost kromě hudebního sluchu bych ještě potřeboval?
Vysokou úroveň koncentrace a trpělivosti. Musíte především zapojit uši a mozek, nesmíte myslet na něco jiného, vaše mysl musí být zaměřena pouze na zvuk. A to je to, co tereminvox tak zásadně odlišuje od jakéhokoliv jiného hudebního nástroje. Minimální výpadek pozornosti se okamžitě projeví na přesnosti tónů.

Zkoušela jste hrát někdy na tereminvox pod vlivem drog?
To je absolutně nemožné právě kvůli možné ztrátě koncentrace. A také kvůli snížené kontrole pohybu rukou. Ani panáka vodky bych si před vystoupením dát nemohla, nesmím být unavená nebo nevyspalá. Je to podobné práci chirurga, který také musí být absolutně přesný

Goldie - Freedom (Ft. Natalie Duncan)

John Peel:

Někdo se mi snažil vysvětlit, že kompakty jsou lepší než vinyl, protože na nich není žádný povrchový šum. Hele, kámo, řekl jsem, život ale má povrchový šum.

Dr. John - Locked Down

Dr. John, vlastním jménem Mac Rebennack, je známý pianista a skladatel z New Orleans. V šedesátých letech minulého století propadl kultu voodoo a rozhodl se pod tímto vlivem prezentovat jak v hudební, tak osobní rovině. Přestože se stále kolem něj vyskytuje mnoho lidí s totemy, kostmi a aligátořími zuby pověšenými na krku a mnoho lidí nosících nádoby s popelem svých zesnulých přátel atd., rozhodl se Dr. John ve svých 71 letech z celoživotní striktní voodoo role vystoupit.

Ve spolupráci s Danem Auerbachem, zpěvákem a kytaristou populárního blues-rockového tria Black Keys, nahrál ambiciozní nové album Locked Down. Album je tak jednou z jeho snah o znovu definování vlastního života po letech lehkomyslného žití. Celou desku proto věnoval svým jedenácti dětem a vnoučatům. Dr. John si na stará kolena uvědomil, že se jim celý život velmi málo věnoval. Byl neustále na cestách - takový "traveling piano man". Teď chce vše odčinit. "Již nechci dál své děti zanedbávat," říká.

Producent Dan Auerbach (33 let) se snažil při produkování alba Dr. Johna přemluvit, aby sejmul masku a vytvářel písně o Macu Rebennackovi jako skutečné osobě. "Když hrajete celý život nějakou roli, může vás to velmi emocionálně vyčerpávat", říká Auerbach. "A Mac jako člověk toho má tolik co říct, tolik toho v životě zažil. Chtěl jsem, aby na albu zněla hudba Dr. Johna a lyrický obsah aby dodal Mac Rebennack".

Zatímco Johnova předešlá alba se blížila mixu neworleánského jazzu, funku a soulu sedmdesátých let minulého století, Locked Down zní naproti tomu syrově, se staccato skladbami, rozbouřenými rytmy, s beaty beroucími si inspiraci v africkém popu stejně jako v americké R&B.

Když Auerbach v roce 2010 poprvé s Dr. Johem začal mluvit o tom, že spolu vytvoří desku, pouštěl mu hudbu Mulatu Astatkeho, otce etiopského jazzu, aby mu ukázal, jak nadpozemsky mohou znít klávesy. "Nechtěl jsem udělat reminiscenční album. Chtěl jsem, aby se Locked Down líbilo mladým lidem. Ale ne jako retro". Auerbach najal mladé hudebníky, kteří se specializují na etiopské a afro-popové beaty. Během natáčení pak všichni jedli etiopské jídlo, poslouchali etiopskou muziku a nahrávali skladby v Auerbachově studiu Easy Eye Sound.

"Každé ráno jsme začínali v podstatě od nuly, neměli jsme nic. Sešli jsme se v jedné místnosti, sedli si a začali pracovat na rytmu", říká Auerbach. Texty postupně vznikaly z poznámek Dr. Johna, z různých kousků rýmů, vět. Nejednalo se o klasické texty, byla to v podstatě poezie, rýmy bez melodie. Většina textů ne, ale pár písní obsahuje Johnovo lehce temné, paranoidní vidění světa. Například ve skladbě "Revolution" se zpívá: “Blind eyes of justice/deaf ears of power/dumb moves of money/left us in a desperate hour.”

Locked Down je již Johnovo dvacáté deváté sólové album. Dr. John debutoval v roce 1968 deskou "Gris Gris". 

Zdroj: http://www.nytimes.com/2012/03/30/arts/music/dr-johns-new-album-locked-down-and-bam-residency.html?_r=1&pagewanted=all 

Poznámka: Etiopie jako náhorní plošina odříznutá od moře zůstala dlouho izolovaná od kolonizátorů i ostatních afrických regionů, tamní styly jsou vyhraněné a typické jen pro danou zemi. Jako kdybyste vzali zoologa na Madagaskar, kde žijí samá vzácná a – jak říkají vědátoři – endemická zvířata. Jinde je nenajdete. (http://magazinuni.cz/hudba/cafe-hottentot/archelog-ceskeho-bigbeatu-etiopska-hduba-v%C2%A0rudolstadtu-jezuite-indiani-a%C2%A0bach-v-bolivii/)

Trentemøller - My Dreams (ft. Marie Fisker)

Archiv Johna Peela

Pokud vás zajímá, jaké lahůdky si ve svém archivu schovával John Peel, slavný to rozhlasový DJ, který zemřel v roce 2004, sledujte pravidelně stránku: http://thespace.org/items/s000004u. Po dobu následujících šesti měsíců se zde postupně objeví detailní informace o celkem 2600 vinylových albech.

Výpisky: Michal Horák, MusicJet

V rozhovoru pro server Lupa.cz mluvil Michal Horák o projektu MusicJet.

Před čtrnácti dny jsem se byl podívat ve Švédsku, kde se zrodilo Spotify a kde jsou historicky úplně jiné podmínky. Ne v tom, že by tam snad neexistovaly pirátské servery. Ty tam samozřejmě byly a jsou možná ve větší míře než v Česku. Švédi měli úplně jinou startovací čáru, co se týče technologické a odborné přípravy obyvatelstva. Švédská vláda například podporovala budování broadbandu, takže dnes vysokorychlostní Internet pokrývá celé území Švédska.

V tuto chvíli máme 120 tisíc registrovaných uživatelů a zhruba 20 tisíc používá prémiovou verzi. Jde ale o čísla za Česko a Slovensko dohromady. Na Slovensku úspěšně spolupracujeme s mobilním operátorem Orange. MusicJet se tam prodává jako součást datového tarifu. Zákazník si zaplatí mobilní datový tarif a automaticky může využívat prémiovou verzi MusicJetu. Pokud toto nenastane i v Česku, tak masivnější rozšíření služeb typu MusicJet bude velmi pomalé. Současné FUP limity na streamování hudby opravdu nestačí.

Objevily se snahy a tendence MusicJet replikovat. Tyto snahy vycházejí z toho, v jaké pozici se nacházejí hudební vydavatelství. Chápu, že chtějí prodat maximum svého obsahu. Pokud ale službě MusicJet nedají šanci, aby se rozvinula a poskytli jí za tímto účelem podporu, tak to bude mít hodně těžké. Bohužel gentlemanské dohody ne vždy platí. Objeví-li se tedy kdokoli, kdo takzvaně zachřestí měšcem, tak hudební vydavatelé vyskočí a budou s ním spolupracovat. Což je ale samozřejmě z jejich pohledu legitimní a my jsme na to připraveni.
...
Mám tím na mysli „myšlenku z Marsu“, že se IFPI snaží nějakým způsobem dohodnout s Uložto.cz. Jinými slovy, že by se udělala z pirátského serveru stejná služba, jako je MusicJet. Je to aktivita, která je myšlena naprosto vážně. To jsme se nemuseli snažit stavět MusicJet, mohli jsme hudbu krást, tak jako ji krade Uložto.cz, a potom přijít a říci: Dobrý den, my jsme sice několik let kradli, ale od teď budeme legální servis a dáme vám nějaké peníze a všechno bude zapomenuto.
...
Já mám v každé licenční smlouvě odstavce, že se nesmím k podobným serverům jako je Uložto.cz ani přiblížit. Je to naprostá schizofrenie, když hudební vydavatelé po mně vyžadují, aby s jejich obsahem nakládal s největším zabezpečením, a přitom sami vyjednávají se servery pro sdílení obsahu.To je prostě k smíchu!

Max Cooper - Micron

Elite Force a RVMP2

Před dvěma lety vydal britský producent Elite Force album nazvané Revamped, což v překladu znamená "předělávka". Elite Force tehdy přeupravil, přemíchal, zremixoval 14 skladeb například od The Propellerheads, Plump DJs, Stanton Warriors a vypustil je do světa. Kritiky byly pozitivní a posluchačský ohlas také. Časopis iDJ napsal: "we have entered a whole new paradigm in mashupology". Elite Force totiž neměl ambici vytvářet jenom "klasické" remixy. U každé předělávky notně improvizoval, vytvářel si vlastní samply, jamoval ve studiu na různé motivy z původních skladeb. A z toho všeho vyšel ojedinělý hudební tvar.
Letos v červnu připravil Elite Force k vydání album RVMP2, což je, jak jinak, druhý díl úspěšného pokusu o předělávky z roku 2010. Tentokrát na albu najdete 19 skladeb a všechny si můžete stáhnout zdarma. Elite Force se totiž rozhodl každý týden zpřístupnit na svém webu jednu skladbu až do oficiálního vydání alba. K dnešnímu dni je na stránkách ke stažení již 7 skladeb, například: Der Collossus (Elite Force, Daft Punk, Ftampa) nebo Swoon Anthem (Elite Force, Chemical Brothers, Miles Dyson).

Skladby ke stažení najdete na stránce: http://www.eliteforcemusic.com/RVMPD2/

Light Year - Moderation

Výpisky: Ondřej Ježek

Ukázky z rozhovoru s hudebníkem a vydavatelem Ondřejem Ježkem o budoucnosti popu a o hudbě, ze které lze mít radost. Rozhovor vyšel v týdeníku RESPEKT.

Mám pocit, že pop je něco jako vrcholová turistika, že se tam člověk musí vydat opravdu silou vší vůle a pak snášet všechno možný příkoří. A když se dostane na vrchol, zjistí, že tam to všechno končí a je tam sám. Anebo se mu udělá špatně a musí zase dolů, do pajzlu pod základním táborem.

Existuje řada dobrejch kapel, která brázdí Evropu v dodávce a dá se s nima udělat koncert, když jim dáte najíst, napít a nějaký minimální peníze. Jedinej problém, se kterým toho moc nenaděláme, je OSA (Ochranný svaz autorský; pozn. aut.). Jeho ceníky na akce jsou v podstatě likvidační. Když uděláme koncert někomu v pražským klubu Rubín, kapela stojí dejme tomu 300 eur, něco stojí ubytování, nájem klubu, za rozumnou cenu přijde tolik lidí, že se to plus minus pokryje. A pak najednou přijde dopis od OSA, že chce dva tisíce korun, že tu kapelu zastupuje. Kapela z toho přitom nevidí nic, protože ve smlouvě s americkou autorskou organizací má, že si nepřejou vybírat poplatky z malejch klubovejch koncertů.

Žádná ze zajímavejch kapel dneska není u velkých agentur nebo vydavatelských společností. Ty jsou už úplně mrtvý, u nich se nic aktuálního a autentickýho neděje. Tam jde víceméně o přežívání, slučování a vydávání archivních katalogů. Hardcore, elektronická scéna a alternativní hudba úplně vypadly z kultury velkých společností, který se sice pořád snaží produkovat, ale je to úplně mimo reálnou hudbu. Naprostá většina mladejch kapel už si vydává hudbu v klidu na malým hudebním serveru nebo na labelu svých kámošů a pak s tím v pohodě vyjedou do Evropy na výlet na koncertní šňůru.

To je největší průšvih spousty kapel – očekávají, že je někdo objeví, očekávají, že je někdo vydá, očekávají, že je někdo někam pozve, že jim někdo něco zařídí... Jenže ono nemá cenu čekat. Chci videoklip? Natočím si ho sám. Chci desku? Nahraju si ji na chalupě nebo si naspořím na studio. Chci vydat svoji desku a dostat ji k lidem? Tak bych měl přemýšlet, kolik bych za ni byl ochotnej zaplatit já sám. Ideální je prostě očekávat jediný – že to, co dělám, nikoho jinýho zajímat nebude, a snažit se mít ze svojí hudby aspoň radost. Jestli přijdou i ty další věci, může to člověka už jenom potěšit.

Určitě už pominula prvotní vlna devadesátých let, kdy si všichni mysleli, že když mají doma počítač a kradenej program, můžou si sami udělat desku. To sice mohli, ale jen za cenu jistý upachtěnosti. Takže mám pocit, že teď se trochu vrací důvěra v nahrávací studia, kde jsou lidi, který mají trochu zkušeností a můžou tu kapelu postrčit vhodným způsobem kupředu. A můžou tu desku udělat rychle, namísto toho, aby se v tom někdo tři čtvrtě roku patlal.

 Objednat Respekt pro Kindle

Program Your 808

Grafický designér Rob Ricketts vytvořil zajímavou sérii nazvanou Program Your 808. Na čtyřech plakátech velikosti A3 graficky ztvárnil slavné bicí sekvence čtyř významných skladeb hudební historie, které byly naprogramovány na zvukové mašince Roland TR-808. Těmi skladbami jsou: Afrika Bambaataa - Planet Rock, Cybotron - Clear, A Guy Called Gerald - Voodoo Ray, Adonis - No Way Back. Nádhera!

DJ Haus - Needin´ U

Výpisky: Z rozhovoru se šéfem společnosti Neoluxor

Ukázka z rozhovoru s Břetislavem Janouškem, šéfem společnosti Neoluxor, jednoho z největších knihkupectví v zemi. Rozhovor vyšel v sobotu 17.3. v Lidových novinách.

Některá rozhodnutí bývají těžká. "Buď my, nebo oni." Aneb jeden z důvodů, proč se zatím v České republice rozvíjí prodej elektronických pomaleji, než by mohl.

LN: Kromě papírových knih má letošní rok patřit i těm elektronickým. Vy prodáváte i e-knihy a čtečky, jaký je o ně zájem?
BJ: My prodáváme čtečky Wooky od nakladatelského domu Euromedia Group. Od prosince jsme jich prodali zatím zhruba 50. Když se zhruba před dvěma lety začalo o e-knihách ve větším mluvit, byli jsme v hodně velkém tlaku. Amazon hlásil neuvěřitelné prodeje e-knih, e-knihy byly obrovským hitem v Anglii, v Německu a nás to trošku znervózňovalo. Nicméně situace v Česku je ta, že zatím je a ještě dlouho bude čas knih. A k nim jako doplněk bude existovat e-kniha. Proč ne. Určitě je i u nás dost lidí, kteří si čtou jak na čtečce, tak i papírové knihy.

LN Vy prodáváte čtečky od nakladatelství Euromedia Group, ale pokud vím, mělo to být úplně jinak. O prodejích e-knih a čteček jste jednali se společností eReading, všechno bylo připravené, ale několik minut předtím, než jste měli oznámit spolupráci, z toho sešlo. Spekuluje se o tom, že za tím stál právě jeden z největších nakladatelských domů u nás, Euromedia...
BJ: To je pravda. Naše představa ohledně e-knih byla taková: my jsme nikdy nedělali nic exkluzivně, ale spíše s ohledem na přání zákazníků. Pokud by si u nás chtěl zákazník koupit knihu a společně s ní i houpací síť, tak mu to umožníme a budeme rádi, když to bude fungovat. Stejné to bylo i s e-knihami. My jsme měli jasnou představu, že budeme mít svůj portál, kde budou všechny e-knihy na trhu. Jako první jsme se dohodli s firmou eReading a měli jsme zájem spolupracovat i s jinými nakladateli. Ovšem několik minut předtím, než jsme plánovali ohlásit spolupráci s eReadingem, telefonovala Euromedia Group s jasným požadavkem: Buď my, nebo oni. My jsme si logicky vybrali Euromedii, protože je to jeden z našich nejvýznamnějších a největších VIP partnerů.

LN: Taky s ním máte poměrně nadstandardní vztahy – u vás jsou pobočky Knižního klubu, který Euromedii Group patří, ve vašich prodejnách se koná velká část jejich autogramiád, navíc jste spojeni, i co se týče leckterých reklamních kampaní. Máte s Euromedií Group nějakou majetkovou spojitost?
BJ: Nemáme a nikdy jsme neměli. Pro nás je to jen největší a nejvýznamnější partner, ať už se to týká marketingové spolupráce, nebo toho, že máme prodejny Knižního klubu na našich pobočkách. To je asi pro většinu knihkupců opravdu poněkud nestandardní, přece jen – prodáváme knihy konkurenční firmy. Ale ono to vlastně jako konkurence nefunguje – Knižní klub má u nás šest tisíc titulů, my máme 75 tisíc. A pravidlem bývá, že když si zákazník třeba koupí kuchařku nebo encyklopedii na svou průkazku z Knižního klubu, tak pak si ještě k tomu obvykle koupí i nějakou knihu od nás. 

Kraftwerk Kover Kollection

DJ Food se netají láskou ke skupině Kraftwerk. V uplynulých letech nahrál několik mixů, kterými vzdal této německé čtveřici svůj hold. Každý mix sestavil zhruba ze třicítky skladeb, které jsou buď přímo coververzemi, tributem nebo používají samply ze skladeb od Kraftwerk. Každý mix také DJ Food doprovodil originálním obalem.

Všechny díly série nazvané Kraftwerk Kover Kollection si můžete stáhnout ze stránek Soundcloud. Každý mix je doprovázen mluveným slovem popisujícím v krátkých větách hudbu Kraftwerk, zaznívají také ukázky z rozhovorů.