Primal Scream - Swastika Eyes (War Pigs)

The Chemical Brothers - Midnight Madness

Morgan Geist - Double Night Time

Říká vám něco jméno Morgan Geist? Mohlo by. Pokud sledujete dění na poli deep house music, pravděpodobně jste se již setkali s projektem Metro Area. A pokud sledujete elektronickou hudbu všeobecně, asi vám neunikl producent Kelley Polar. U obou zmíněných jmen hraje Morgan Geist důležitou roli. V prvním případě za celým projektem stojí (spolu s Darshanem Jesranim), v případě druhém pomáhal velmi výrazně Kelleymu s produkcí.

Výše uvedené zní zajímavě, ale co si budeme nalhávat: už bylo na čase, aby Morgan přišel na trh se svou vlastní kůží a vydal desku jen sám za sebe. Jedenáct let se čekalo na jeho druhé sólové album Double Night Time. Proč si dával tolik na čas? Jednak kvůli práci na popsaných projektech, ale hlavně, podle jeho vlastních slov, kvůli strachu z neúspěchu. Morgan se nedávno v jednom rozhovoru přiznal, že nechtěl vydat desku, dokud si nebude každou skladbou stoprocentně jistý. Může si být každou skladbou stoprocentně jistý i posluchač? Ano i ne.

Z producentského pohledu vymazlil Morgan každou skladbu k dokonalosti. Album Double Night Time jednoznačně neklade důraz na tanečnost, ale spíše na poslechovost. Skladby jsou svým způsobem "popové", ale opravdu jen svým způsobem (fanoušci Britney si tady moc neužijí). Jednotícím prvkem zdá se být "deep" nálada. Na albu najdete dvě čistě deep housové skladby, Detroit a Palace Knife. Ostatní se pohybují mezi světem jako vystřiženým z osmdesátých let (Most Of All), světem plným syntezátorových explozí (Ruthless City), lehce nalomených rytmů (Lullaby) a pomalých, trochu nasládlých Kelley-Polarovštin (Skyblue Pink).

Celým albem se proplétá jazzová improvizace, často zazní piano, jemné melodické linky se pohupují na jednu i na druhou stranu. Morgan rozhodně nezapře, že v mládí poslouchal hlavně Pet Shop Boys, OMD nebo Aplhaville. A že nyní ujíždí na kanadských Junior Boys (ostatně, zpěvák Junior Boys na tomto albu zpívá hned v několika skladbách).

Problém nastává pouze s pocitovou rovinou alba. Morgan se netají faktem, že chtěl udělat hodně osobní desku. Sám si složil hudbu i písňové texty. Ovšem jedenáct let od debutu a čtyři roky strávené přímo při skládání této desky, bohužel Morganovu osobní výpověď poněkud rozmělnili. I když se budete snažit sebevíc, zůstanou pro vás některé skladby uzavřenou třináctou komnatou. Neubráníte se odtažení, chvílemi nebudete cítit nic. Spoustu věcí si Morgan nechal pro sebe.

Což ale není důvod Double Night Time nedoporučit. Byla by škoda nechat si ujít desku, která leží někde mezi sólovkou Charlese Webstera a mezi deskami hodně vyklidněného Felixe Da Housecata.


* recenze vyšla na www.techno.cz

Secretsundaze presents Tobi Neumann (2008)

Klubová noc nazvaná Secretsundaze se narodila před šesti lety. A stala se velmi vyhledávanou nedělní londýnskou zábavou. Proto se dalo čekat, že se na pultech obchodů začnou objevovat stejnojmenné kompilace, které jsou s touto nocí spjaty. Jako například "Secretsundaze presents", pod kterou je aktuálně podepsán Tobi Neumann.

Asi nemáme nic zásadního proti jednotlivým skladbám tohoto mixu. Dokážeme si je pustit v jakoukoliv denní nebo noční dobu (snad kromě Nitrogen Bass od Billy Alessandro). Ale takto poskládané za sebe podle nás nefungují. Z celého mixu velmi výrazně vyčnívá neujasněnost, zmatenost a roztěkanost.

Na úvod sice uvolněná brokenbeatová My Reflection (producent Osunlade) nastaví příjemnou atmosféru, nicméně velká část mixu je úplně někde jinde. Sascha Dive hned od páté minuty zavede mix na cestu syrovějšího zvuku, dubby rytmu a skladeb oproštěných od výrazných výpadků, ať už směrem nahoru nebo dolů. Odosobněné názvy jako např. Bdown Variation 7 nedávají tušit žádné ujuchané latino rytmy.

Nebýt hypnotické skladby Jus Ed a Kick It Up, asi by nemělo vůbec smysl čekat na závěr mixu. Asi jako když na fotbale vaše mužstvo prohrává o čtyři branky a vy před koncem odcházíte domů. Kick It Up je zajímavá věc, zvláštní beaty se přelévají přes sebe, zkreslený zvuk saxofonu vám nedá spát. Úplně na závěr pak zazní Les Gans, skladba, která se náladou podobá předchozí a částečně i My Reflection z úvodu. Po tomto závěru dostanete chuť si kompilaci pustit ještě jednou. Ale nedělejte to.

* recenze vyšla v rubrice Narovinu 43 na stránkách www.techno.cz

Nas - Be a Nigger Too

Narovinu aneb rubrika o rovných beatech 43

Bedrock slaví deset let, Cafe del Mar nestárne, Tobi Neumann nepotěšil, Studio Apartment a Laidback Luke naopak potěšili, Deadmau5 připravil debutové album. To vše a mnohem víc v další rubrice Narovinu.

* celou rubriku najdete na stránkách www.techno.cz

Osunlade – My Reflection