Egyptrixx - Chrysalis Records

James Blake - Limit To Your Love

Skyline - Private Madness, Public Danger

Skyline jsem nikdy neměl rád. Vadilo mi, že nejsem schopen rozeznat, jestli to vše myslí vážně, anebo zda jde o neumělou (někdy přiznanou, někdy nepřiznanou) parodii jejich vzorů. Nedokázal jsem se vypořádat s vokály, které mi připadaly na dnešní dobu velmi hloupoučké, textově a hlavně hraným česko-reggae zabarvením. Někdy holt rastaman může vzbuzovat respekt, jindy ovšem vypadá jako Ali-G. Zvuková stylizace do drsně-breakbeatových poloh ve výsledku připomínala vše, jenom ne originalitu. A snaha o vytváření melodií mi někdy připadala prvoplánová a někdy strašně šroubovaná, zamotaná. Naživo sice Skyline bývali často jiná káva (i když pohříchu ne vždy): pozitivní energie, zábava, nadšení. Nicméně na deskách jsem je poslouchat nemohl. No, a ejhle: na konci roku jsem sáhnul po jejich nové desce Private Madness, Public Danger. Důvod? Přeci jenom toho v Čechách tolik nevychází, takže mám touhu slyšet vše, co se na domácí scéně vyrojí. A stalo se nečekané: ještě teď mám trochu vyražený dech.

Buďto jsem byl několik let úplně mimo, anebo došlo u Skyline k opravdu zajímavým posunům. Jejich fanoušci nepochybně vsadí na první variantu, nicméně pokud by byla pravdivá varianta druhá, viděl bych to celé takto... Změna zpěvačky měla velmi pozitivní vliv na celkové vyznění skladeb. Hlas zpěvačky Rybin je jemnější, uvěřitelnější, dodává skladbám životnost a půvabně se hodí ke zvukově drsným skladbám. Dřív mi hodně vadil rapovaný projev, ale tady mám pocit, se rozplynula ona prvoplánová drsnost - někdy jenom stačí nebýt gangster, ale pouze "bad boy". Ve skladbách, kde by už už mohl "projev" přestřelit, je lehce produkčně zkreslen a působí nenásilně. Velmi mě překvapily na české poměry nadprůměrné melodické nápady a refrény, které mám chuť si dokonce občas prozpěvovat. Co se týká beatů, tam bych asi viděl pořád malou slabinu. Přeci jenom se podklady moc neliší od předchozích desek, pořád je to takový pokus o skákavý breakbeat, někdy více či méně připomínající The Prodigy, někdy Chemiky atd. Mám chuť napsat, že by se hlavně na tomhle mělo u Skyline něco změnit k větší rozmanitosti a překvapením. Ale asi to nenapíšu, protože tím by Skyline ztratili hlavní poznávací znamení. Ale co, napíšu to: jednoduše do toho nemlátit hlava nehlava vždy a za každou cenu. I tak ale před Private Madness, Public Danger smekám: dobré album.