Za pseudonymem Marek Bois se skrývá producent Niklas Worgt. Pokud sledujete minimal techno scénu delší dobu, pravděpodobně jste pseudonym Marek Bois zaregistrovali již před dvěma lety, kdy vyšel pod tímto jménem jeho první singl. Možná ale Niklase znáte spíše pod pseudonymem Dapayk, což je pravděpodobně o trochu známější jméno v elektronickém hudebním světě (před rokem jako Dapayk vydal ve spolupráci s modelkou Padberg album Black Beauty).
Zatímco jako Dapayk skládá spíše čisté minimal techno (s různými experimentálně upravovanými vokály zpěvačky Padberg), pod pseudonymem Marek Bois se producentsky více přiklání ke přímějšímu techno zvuku – přestože prvky minimalu v sobě jeho skladby samozřejmě mají stále.
Popisovat jednotlivé tracky na Boissche Untiefen nemá valného smyslu, protože skutečný význam dávají až jako celek. Pokud se budete chtít dostat každé skladbě pod povrch, pokud budete chtít zkoumat, objevovat, pokud se nespokojíte s jednoduchou reakcí ve smyslu: "dobrá, špatná", pak se prostě nevyhnete nutnosti poslouchat album v jednom zápřahu. Anebo si dát alespoň tři skladby v řadě.
Marek Bois všechny skladby vytvořil podle docela složité formy. Často volí naprosto nečekané zvuky, tóny, nálady, které vám při prvním poslechu mohou připadat trochu neobvyklé, ale právě teprve ve spojitosti s jinými jednotlivostmi alba můžete objevit jejich smysl. Samozřejmě, že je možno poslouchat všechny skladby i jednotlivě. Nicméně to nedoporučuji.
Pokud jen tak narychlo album prolétnete, budou vám všechny skladby připadat podobné. Ale pokud vaše uši přeci jenom ještě nezlenivěly, věnujte albu mnohem souvislejší poslech. Vyplatí se vám to. Možná vás odradí trochu temnější podtón, ale depresivní album určitě není.
Boissche Untiefen je výborná deska. Těšíme se, až k nám v klubu do mozku dorazí nějaká věc z tohoto alba. Necháme se rozsekat na minimal kousíčky. A zase složit.
* recenze vyšla v rubrice Narovinu 42
