XMAG 102 je distribuovaný zcela zdarma

XMAG 102 je prvním plnohodnotným XMAGem distribuovaným zcela zdarma. Najdete jej na mnoha místech po celé republice v tištěné podobě, a také si ho můžete stáhnout ve formátu PDF.

Narovinu aneb rubrika o rovných beatech 44

Před dvěma lety o něm nikdo nevěděl, teď je naopak všude: Deadmau5. Maertini Brother rekapitulují vlastní kariéru. Nick Holder stále skládá kvalitní deep house. Petar Dundov vydává nové album. To vše a ještě mnohem víc v další rubrice Narovinu.

* rubriku najdete na stránkách www.techno.cz

Sascha Funke - Watergate 02

Německý DJ a producent Sascha Funke má talent. To je bez debaty. Ze svého kouzelného klobouku dokáže tahat jeden skvělý vinyl za druhým a bavit lidi. Tak nějak jsem předpokládal, že jeho mixovaná kompilace Watergate 02 nezklame, a že po delší době dostanu do ruky sbírku zajímavých desek stojících na rozmezí elektra, minimalu a deep house music. A moje očekávání se splnilo.

Celý mix byl nahrán jedné srpnové noci v klubu Watergate. Nedávno jsem četl rozhovor, ve kterém Sascha mluvil o smyslu své nejnovější kompilace. Tím má být opětovné vyvolání pocitu, který člověk měl, když ráno po jeho setu odcházel z klubu. Zdálo se mi, že si tímto výrokem na sebe Sascha upletl bič. Vždyť většina posluchačů, kteří si Watergate 02 pořídí, při jeho vystoupení nebyla. Tak jaképak vyvolávání pocitů…

Pak jsem si ale uvědomil, že je nutné brát podobná prohlášení s rezervou. Samozřejmě, že kompletní atmosféru klubové noci prostě není možné přenést na žádné záznamové médium. Ale aby člověk, v uvozovkách, mohl z kompilace vycítit kousky noční vibrace, na dané párty přítomen být nutně nemusí. Stačí, opět v uvozovkách, natrefit na kvalitního DJe, jehož umění se dá přenést i kamkoliv jinam. A v tomto smyslu Sascha umělec bezpochyby je.

Hned na úvod kompilace použil Sascha jeden otřepaný trik, který mi ale nevadí na žádném mixu. A tím je nasazení skladby, která hypnotickým motivem a minimal beaty dokáže udržet pozornost kohokoliv a naladit k poslechu prakticky čehokoliv – úžasný Four Tet remix skladby You Are Here, kterou v originále složil Nathan Fake.

Spousta mixů se snaží začít něčím geniálním. A spousta z nich se vzápětí promění ve velkou kopu nudy. Což ale naštěstí není případ Watergate 02. Samozřejmě, že i zde najdete silnější a slabší momenty, ale těch silnějších je naštěstí víc: například Ellen Allien - Alles Sehen (Miss Kittin Remix) s melodickými nápady a roztříštěnou „minimal“ náladou, až ke hvězdám se rozpřahující The Mole - Smiling And Running nebo deep-tech house pecku přeplněnou k prasknutí: Patrice Scott - Visions Of Mantada.

Jména remixérů dávají tušit skvělý zážitek i díky Tobias Thomas & Superpitcher's Como Mango verzi Funkeho singlu Mango. Už originál je skvělý, ale tohle je exploze kvality ("Ať jdu kamkoliv, vždy potřebuji mango"). Pokud budete mít náladu na opravdu čistý minimal, najdete zde například Maus & Stolle – Taxi. Asi bych tuhle skladbu za normálních okolností a vytrženou z kontextu nemusel, a i zde mi délka pěti minut připadá lehce naddimenzovaná, přesto se jedná o věc, která má co říct.

Pokud si budete chtít připomenout náladu nedávno vydaného Funkeho alba, potěší vás Zander VT - Get Down, skladba na hranici electro-house music a nu-trance music.

Mixovaná kompilace Watergate 02 je rozjetá, uvolněná, naplněná k prasknutí. Sedmdesát dva minut budete mít problém se od ní odtrhnout.


* recenze vyšla na na www.techno.cz

Home And Garden – Domesticated

Existuje spousta labelů, jejichž produkci se vyplatí sledovat pravidelně. Pokud posloucháte jakýkoliv styl hudby, budete pravděpodobně schopni vyjmenovat několik vydavatelství, která v tom daném stylu přinášejí nezpochybnitelnou kvalitu, inovaci, anebo jen skvělou zábavu. V případě, že jste fanouškem house music, nebude nejspíš ve vašem výčtu labelů chybět Om Records (San Francisko). Stačí se ostatně podívat na seznam releasů a hned je jasné, o jak výjimečný label se jedná. Což potvrzuje i novinka dvojice Tim Shumaker a Tim Kvasnosky aka Home And Garden.

Album Domesticated je především deep housové, nicméně maximálně okořeněné nejrůznějšími přísadami. Překvapilo mě, že jsou si všechny skladby velmi málo podobné. Čekal jsem větší útok na uhlazenost a konzervativnost. A zatím je deska "neupravená", různorodá, lehce jazzová a funky. Stoprocentně se bude více hodit pro prezentaci na živo s klasickou kapelou, než jako materiál pro DJe. Napovídá tomu například i hostující kytarista Nunzio Signore, trumpetista Nabate Isles a velká řádka vokalistů.

U spousty skladeb vás přepadne pocit, jako by se ve studiu čistě "neskládalo", ale jen tak "jamovalo". Už dlouho mě u žádného alba nepřepadla touha slyšet jednotlivé věci "live". Skladby jako Easy Going Down s nevinně znějící Jennifer Karr, All The Same se sexy vokálem Colette, anebo Endless Pieces, lehce nabroušená věc postavená na kytarových rifech, jednoduše vyvolávají představu kapely, která stojí na pódiu a přidává jednu skladbu za druhou.

Nikde ovšem není psáno, že stejné představy budete mít i vy, což je nutné říct, abych zbytečně neodradil fanoušky čistých, rovných deep housových párty beatů. Ty jsou ostatně na albu více méně v převaze. I skladby zmíněné v předešlém odstavci jsou "rovné". A například Someday se známou vokalistkou Lisou Shaw, oblíbenou u producentů jako je například Miguel Migs, patří k nejlepším deep housovým skladbám, které jsem za poslední měsíce slyšel. Je zde ovšem i plno pomalejších skladeb, které za tak povedené nepovažuji (např. Sunday Morning).

Jednou z klasických ingrediencí deep housových alb je latino nálada. Zde se s ní poněkud šetří. A když už na vás trochu toho latina vykoukne, nečekejte Pooleyovskou latino vypalovačku, spíše Fidela na tripu (El Cortez). Kromě ženských vokalistek zde najdete i vokalisty mužské. V titulní skladbě dokonce zpívá Derrick Carter. Nicméně se nemůžu ubránit pocitu, že mužská část lidského pokolení alespoň z hlediska vokálů na tomto albu tahá za kratší konec.

Vždycky přemýšlím, jestli je lepší, když jsou skladby na albu podobné, anebo když je album různorodé. Obě má svá pro a proti. Když je album různorodé, každý si na něm něco najde, ale zase je šance, že se mu album jako celek nemusí líbit. Když album obsahuje stejné skladby, dostane se jen k úzkému okruhu posluchačů, kterým ale nemusí padnout do oka právě ten styl a celou desku tím pádem zahodí. Domesticated, jak jsem již napsal výše, patří k albům různorodým. Takže se rozhodněte, zda-li se do něj pustíte, anebo ne. Já myslím, že by se vám mohlo líbit.


* celou vyšla na stránkách www.techno.cz