Spisovatel může projektovat své vnitřní vize na papír, skládat slovo za slovem a vytvořit ucelený tvar, který dostane podobu knihy nebo třeba jen krátkého textu. Hudebník může vnitřní vize transformovat do podoby tónů, melodií a uzamknout je například do podoby alba. A přesně to udělal DJ a producent Jack De Marseille a složil album Inner Visions.
Jack bývá ve Francii označován jako člověk, který udělal pro rozvoj techna na jihu Francie to, co Laurent Garnier pro Paříž. Kariéru nastartoval počátkem devadesátých let. Od té doby si postupně zahrál na všech velkých festivalech a ve všech slavných klubech světa. První singl mu vyšel v roce 1997, debutové album Free My Music v roce 2002 (prodalo se ho přes 16 tisíc kusů).
Jackovo druhé album, které vydal letos v dubnu, je určeno především těm, kdo mají rádi hodně nabasované groovy spodky. Ty jsou základem pro skladby laděné jak do deep house music (So Lovely, Spiritual Life), tak i do techna (Dubaminimalogy, Energizer). Album se nedá jen tak jednoduše zaškatulkovat, protože všechny skladby stojí na pomezí mnoha hudebních vlivů.
Asi vás po poslechu Inner Visions nepřekvapí informace, že jsou Jackovy kořeny hluboko zapuštěny ve stylech "Chicago house" a "Detroit techno". On se ale tyto styly nesnaží kopírovat nebo napodobovat; nabízí rozmanitost a dynamiku.
Jack říká, že svou muzikou chce lidi "překvapovat, dotýkat se jejich duší a přimět jejich těla k tanci".
Za prvé: nejsem si jist, že by tímto albem někoho překvapil. Jednoduše proto, že už dlouho odvádí velmi kvalitní práci, na kterou jsme od něj zvyklí. Takže kvalita je jaksi samozřejmá.
Za druhé: nejsem si ani jist, jestli se deskou dotkne lidských duší. Visuál alba, který pochází od ruského umělce Vika Prokopaviciuteho vás sice může naladit na vlnu abstraktních vizí, barevných a psychedelických výjevů. Nicméně, přestože mohou být vnitřní vize tak živé, že není lehké od sebe odlišit změněný stav vědomí a realitu, myslím si, že tento případ to není. Tady odlišíme vše jasně. V jednom momentě začíná Jack, v druhém realita.
A proto zní nejpřesněji část předchozího vyjádření "přiměje těla k tanci". Což možná může být pro někoho málo, ale já myslím, že je to velmi dobrý důvod, proč si album pořídit. Tancovat se dá ostatně i v leže.
* recenze vyšla na www.techno.cz
