Narovinu aneb rubrika o rovných beatech 49

Návrat piána a melodií, label Mild Pitch je hot, Julius Papp tu bude ještě nejméně tisíc let, Karol XVII & MB Valence z Polska, Chris Lake je šílený a Style Of Eye závodí. To vše a ještě mnohem víc v další rubrice Narovinu.

* rubriku najdete na stránkách techno.cz

Silicone Soul - Silicone Soul

Silicone Soul vydali nové album. Už jenom tato samotná věta nemůže nechat v klidu žádného fanouška rovných beatů. Craig Morrison a Graeme Reedie totiž patří k absolutní producentské špičce a jejich alba a singly právem vzbuzují zájem i vysoká očekávaní.

Craig a Graeme letos slaví deset let od chvíle, kdy poprvé zasedli za mašinky a vydali společný singl. Přestože většina producentů při takovémto jubileu vypustí do světa sbírku největších hitů nebo remixů, Silicone Soul tomuto vábení odolali. A připravili regulérní album, v pořadí již čtvrté (A Soul Thing - 2000, Staring Into Space - 2005, Save Our Souls -2006).

Asi bych si netroufnul říct, že je tohle album výrazně horší než předchozí alba. Nerad bych se nechal ukamenovat rozvášněnými davy. Na první poslech jsou to stále titíž Silicone Soul. Používají klasické postupy, klasické zvuky. Celé album stojí, jak je zvykem, někde na pomezí deephouse music a minimalovější polohou techna. Tu se objeví nějaký ten disco prvek, jinde zase trochu temnější elektronika. Beaty jsou dynamické, nálada deep a často hypnotická. Proměnlivá. Možná by se dalo říct, že Silicone Soul skládají takové "elektronické blues".

Zdálo by se, že je vše servírováno ve správném poměru. Ale... Pustil jsem si album několikrát, přečetl si pár aktuálních rozhovorů s oběma producenty, a zjistil jsem, že na mě album začalo působit možná až moc zádumčivě, melancholicky.

Například skladba Dogs Of Les Ilhes je ovlivněná Craigovým novým domovem, uslyšíte v ní samply z okolí, kostelní zvony i štěkot jeho psa. Skladba David Vincent's Blues zase sází na motivy jejich oblíbeného sci-fi seriálu ze šedesátých let The Invaders. Koko´s Song je pro změnu věnována bulharskému fanouškovi, který zemřel několik dní poté, co jej potkali při jednom vystoupení...

Samozřejmě, že vlastní osobnost a aktuální životní pocity do muziky vkládá každý autor, každý je něčím ovlivněn. Ale pokud se nepodaří udržet jistá míra, nemusí se nutně posluchač s autorem ztotožnit na sto procent.

V tomto smyslu se mi vybavuje poslední album Booka Shade, kteří se snažili řešit vztah mezi prací (noční live vystoupení, djing) a snahou o normální rodinný život. A stárnutí. Podobný rozpor se možná nevědomky uhnízdil i v hlavách Silicone Soul.

A stejně jako Booka Shade, ani Craig a Graeme tuhle polohu nezvládli úplně dobře.


* recenze vyšla na techno.cz

Manuel Tur - 0201

Hluboce se musím uklonit před Jamie Odellem (aka Jimpster) a Tomem Robertsem, kteří před více jak deseti lety založili label Freerange. Díky jejich kvalitnímu vydavatelskému citu se z Freerange stal jeden ze zásadních labelů posledních let. Bez přehánění. Vychází zde velké množství různě zabarvených housových singlů: hypnoticky přitažlivých i euforicky nabitých. A také alba. Nyní aktuálně debut Manuela Tura nazvaný 0201.

Manuel Tur je mladý německý producent, který pochází z Essenu. Stejnou poklonu, jakou jsem vystřihnul v prvním odstavci majitelům Freerange, hodlám nyní adresovat i jemu. Na svůj mladý věk (těsně nad dvacet) už toho dokázal docela dost: singly vydal na Agave, SoSound, Bits Music, založil si vlastní label Smokestack Recordings, remixoval Jazzanovu nebo Nicka Holdera, byl nominován v několika kategoriích na Beatport Music Awards atd. atd. A to nejdůležitější: zakotvil u Freerange a vydal zde své první album.

Nutno napsat, že se jedná o výborné album. Náladou a stylem nejlépe popsatelné jako: Charles Webster skládá hudbu s Etiennem De Crecym a Ianem Pooleym. Kdyby se teoreticky protnuly hudební vesmíry těchto tří producentů, mohl by výsledek být hodně podobný. Manuel sám neskrývá inspiraci ve skladbách Sebastiena Legera nebo Swag. Jistě, hudebně zde můžete najít mnoho vlivů i stylů. Úžasně propojených do dech beroucích kompozic.

Manuel má podle jedné rozšířené fámy studio ve své ložnici, takže většina recenzentů neodolala poukázat na fakt, že uvolněnost a poloha alba nemohla vzniknout nikde jinde než právě tam. A neodolám ani já. Ať je to o studiu pravda nebo ne, ložnice je ideální na poslech 0201. A když ne ložnice, tak rozhodně nějaké klidné místo. Nemá smysl ládovat si desku do mp3 přehrávače a chodit po ulici. Tam se síla alba vytrácí v chaosu a nesoustředěnosti. Což jí ubližuje.

Album 0201 není primárně určeno pro taneční parkety. Jedná se o zvláštní mix převážně downtempo nálad s několika uptempo housovými skladbami. Několik skladeb vás bezpochyby nakopne, např. Radical s dunícími beaty a do výšin stoupající melodií, nicméně celé album je spíše "deep". Manuel občas zabrousí do broken beatového (Such A Dream) i ambientního světa (Fade Away), navštíví francouzský sound plný přefiltrovaných zvuků a opakovaných samplů (Shady Tree), aby vzápětí přeskočil oceán a lehce se dotknul i oduševnělejší polohy severoamerické deep house  music. K tomu všemu ještě vokály Marka ´Blakkat´ Bella ("Golden Complexion"), Alexandera Easta ("Will Be Mine") a Lariassy Kapp (Stay). Lahoda.

Nestává se často, aby většina hudebních časopisů dala shodně nějakému albu stoprocentní ohodnocení. V tomto případě se tak stalo. A zaslouženě. Po jarní výborné desce Crash od Miltona Jacksona se 0201 stává dalším pozitivním zářezem na pažbě labelu Freerange.


* recenze vyšla na www.techno.cz

Narovinu aneb rubrika o rovných beatech 48

Lisa Shaw je Free, Jamie Jones si užívá Summertime, Sharam Tayebi jako kovboj, Kubatko s novým ípíčkem, Roy Davis Jr. má hlad a Markus Schulz objevuje nový svět. To vše a ještě mnohem víc v další rubrice Narovinu.

* rubriku Narovinu najdete na stránkách www.techno.cz