Calvin Harris - Ready For The Weekend

Skotský producent Adam Wiles aka Calvin Harris nenabízí vůbec nic nového. Ale evidentně s tím "ničím novým" přichází v pravý čas. Album Ready For The Weekend se totiž hned po vydání dostalo na první místo britské UK Top 40. Stejně jako předtím dva singly z něj: Dance Wiv Me (spolu s Dizzee Rascalem) a I´m Not Alone.

Celou podstatu alba podle mě nejlépe shrnul sám Calvin, když napsal: „V tuto chvíli jsem nejvíce posedlý ideou stadiónových mejdanů: chci si užívat výrazných hudebních melodií a hodně takzvaných ´ruce-na-horu´ momentů“. Z tohoto vyjádření je zřejmé, že při poslechu Ready For The Weekend nebude potřeba zapínat skoro žádné mozkové buňky. Čímž nechci Calvina nijak urazit, nicméně na divoké párty mozkové buňky spíše zabíjíte, než byste je zaměstnávali debatami nad nesmrtelností chrousta.

Jeho první album I Created Disco, které vyšlo před dvěma lety, bylo docela electroclashové, ovlivněné zvuky osmdesátek a funky náladou. Ready For The Weekend je ukotveno spíše v letech devadesátých, ve světě trance music, handbag house music, extáze.

Calvin Harris zde nabízí hlavně zábavné popové hrátky, ale občas se objeví i náročnější momenty. Někomu může album místy připomínat zpěváka Miku a něco ve smyslu "big girls, you are beautiful", jiný zde najde zábavnost a odvázanost Basement Jaxx. A kdo přimhouří obě oči, možná uslyší i elektronicky-sexuálně nabitého Kanaďana Tigu.

Vzhledem k momentální Calvinově popularitě lze částečně tohle album přirovnat i k Mobymu. Ready For The Weekend je plné přímočarých melodií, a tak bude nejspíš postupně rozprodáno jako podklad do reklam stejně jako Mobyho Play (ostatně, Calvin již s reklamními agenturami čile spolupracuje, složil například hudbu pro spot Coca-Coly).

Calvinovi nelze upřít producentskou zručnost (produkoval například několik věcí pro Kylie Minogue). Je pouze škoda, že ji dává do služeb přímočaré líbivosti a nesnaží se pokoušet o něco trvalejšího. Jednoduše: o albu se zcela jistě nebude psát jako o "kritikou chváleném". Nicméně Calvin zdá se být ve svém živlu. A s ním i dost posluchačů, kteří si album pořídili nebo chodí na jeho vystoupení. Což je asi nejdůležitější.

A jen na okraj: přestože je na albu mnoho balastu, je zde i skladba I´m Not Alone. Poprvé jsem ji slyšel na začátku tohoto roku a můžu ji pořád. Pro mě už teď jedna ze skladeb roku 2009.


* recenze vyšla na www.techno.cz

Narovinu aneb rubrika o rovných beatech 50

Nick Curly si splnil sen, Dambalaa je Hot, Babak Shayan představuje svůj život, Shit Robot ukazuje jednoduché věci, Tim Green chce být pozitivní a finové surfují na rádiových vlnách. To vše v jubilejním padesátém díle rubriky Narovinu.

* rubriku si můžete přečíst na www.techno.cz

Calvin Harris - Í´m Not Alone (live)

Roy Davis Jr. - God Life Music

Roy Davis Jr. oplývá všestranným talentem - přesnými trefami zasahuje srdce posluchačů jednak díky producentskému umu, tak i díky skvělému vokálu. Když si ještě dnes poslechnu acidem ovlivněný debut The Secret Mission, které vyšel před čtrnácti lety, cítím jistou nadčasovost a kvalitu. Nicméně, příjemnější mrazení v zádech pociťuji hlavně z jeho pozdějších, soulful deep housových produkcí. K takovým se řadí i aktuální God Life Music. Podařilo se Royovi složit důstojného následovníka úžasného alba Chicago Forever, které vydal v roce 2004? Určitě ano!

Roy pochází z Kalifornie, ale ještě jako dítě se s rodiči přestěhoval do Chicaga. Vyrůstat v osmdesátých letech právě v tomto městě a nevydat se na cestu skládání house music je prakticky nemožné. Nejdříve byl díky DJ Pierrovi ovlivněn především acid housem; naskočil do Pierrova rozjetého, dnes už legendárního projektu Phuture, z jehož z dílny pochází slavná skladba Acid Trax.

Ovšem acid nebyl jeho jediná láska: také miloval rhythm and blues, soul, gospely a Curtise Mayfielda (díky němu se odvážil vzít do ruky mikrofon a zpívat). A také velmi respektoval ikony jako byli Farley Jackmaster Funk, Marshall Jefferson nebo Lil’ Louis.

Roy se bezpochyby nejvíce proslavil hitem Gabriel, který složil s vokalistou Pevenem Everettem (prodalo se ho celosvětově 250.000 kusů). Kromě práce pro slavný label Strictly Rhythm, pro který vyhledával nové talenty, si získal uznání i svými remixy (např. díky předělávce skladby Lady projektu Modjo se vyšplhal na první místo taneční části americké hitparády Billboard Dance Chart).

Ale dost o historii, zpět do současnosti. Už jen název alba God Life Music napovídá, že tady půjde hlavně o spirituální stránku hudby. Ostatně, oduševnělá (soulful) house music je z velké části právě o spiritualitě. A nemusíte být nutně věřící, abyste při poslechu této desky měli pocit, že vše kolem nás má nějaký hlubší smysl. I díky Royovi lze napsat, že house music neztratila svou duši.

Na God Life Music lze najít jasné kořeny Royova hudebního backgroundu (Chicago). Nechybí rhythm and bluesové vokály, jemné nádechy elektra osmdesátých let (What Cha Gonna Do), křehké beaty a zasněné smyčce (Chicago Heights). Všudypřítomnou oduševnělost asi není třeba připomínat (Paradise, Hold U), stejně jako lehkou "tech" polohu některých skladeb (I Have Vision).

Roy svůj styl nazývá Soul Electrica, neboli soul music spojená s elektronikou (Soul Electrica je také název jeho druhého alba). Většinou podobná označení považuji spíše za marketingovou záležitost, ale musím uznat, že pokud poslouchám jeho tvorbu a představuji si tohle sousloví, není tak úplně od věci. A navíc, dobrý slogan prodává.

Nedá se nic dělat, Roy Davis Jr. mě opět dostal.


* recenze vyšla na techno.cz