Ukázky pocházejí z knihy Ruské duše (autor Petr Vavrouška, vydal Radioservis). Koupit si ji jako eknihu můžete zde: http://www.kosmas.cz/knihy/167977/ruske-duse/
Výpisky z rozhovoru s Maximem Šostakovičem, synem slavného skladatele Dmitrije Šostakoviče. Rozhovor najdete v knize Ruské duše (autor Petr Vavrouška).
Víte, klasická muzika, to je druh umění, který se okamžitě vsákne do člověka jako do houby, prostoupí jeho duši. Lidské pocity jako radost, hořkost, strach, bolest, láska se dají popsat všemi možnými jazyky. Ale v hudbě máte jediný jazyk – noty, kterým každý muzikant rozumí. Každý dobrý muzikant.
To byl váš vztah syna a otce tak idylický?
Jediné, v čem jsme se neshodli, byl názor na jazz. Tomu on moc nerozuměl a nerad ho na rozdíl ode mě poslouchal. Pokaždé, když jsem mu přinesl k poslechu nějakou desku, zaposlouchal se a pak prohlásil: „Kdyby tam nebyla ta basa a bicí, tak by to šlo.“
Mně je elektronika trochu cizí. Dávám přednost spíše klasickému přístupu ve skládání muziky. Na mě je u všech těch počítačů a syntezátorů moc klapek, tlačítek a já se v nich prostě nevyznám. U klavíru je to jasné, tam je to pořád stejný počet klapek. Navíc doslova nesnáším umělý zvuk klarinetu nebo smyčců. Nikdy nedokážou napodobit pravé nástroje.
Výpisky z rozhovoru s Lidií Kavinovou, praneteří Leva Těrmenena, který v roce 1917 vymyslel bezdotykový hudební nástroj "tereminvox".
[...] Do poloviny devadesátých let bylo o mém prastrýci a o jeho životě dostupných jen málo informací a většina z nich byla navíc lživých a neověřených. Navíc jsem byla jediným hráčem na tereminvox v Rusku a také ve světě existovalo jen velmi málo nástrojů. Dnes už se vyrábějí ve Spojených státech, Japonsku, Velké Británii a samozřejmě i u nás.
A čím to, že se najednou objevil takový boom tereminvoxu?
Může za to Roger Moog.
Ten Moog, který sestrojil první syntezátor?
Ano. Poté co Beach Boys použili tereminvox v písni Good Vibrations, začali muzikanti hledat možnosti tohoto instrumentu. Moog ale chtěl jít dál. Poprosil mě, ať nahraji video s výukou na tereminvox, ať ukážu, jak správně pohybovat pažemi a prsty, a ať lidem předvedu, že tereminvox je plnocenný nástroj, a ne jen bednička vydávající šílené zvuky. Můj videokurz odstartoval seriózní zájem o tereminvox.
[...] Díky svému prastrýci jsem měla skvělou příležitost slyšet, jak krásně se na něj dá hrát. Mě ani tak nezaujala technika pohybu rukou, prstů, celého těla, jako mě nadchnula duše toho nástroje, to, jak s ním musí člověk souznít. Skoro bych řekla, že jde o projev lásky: musíte pochopit dar tereminvoxu, musíte být k němu hodně citlivý. Záleží totiž na každém milimetru vašeho pohybu.
To znamená, že člověk bez citu pro hudbu nemá šanci?
Dlouho jsem si myslela, že to opravdu není možné, ale už jsem svůj názor přehodnotila. Mýma rukama prošly stovky žáků a byli mezi nimi i ti, kteří absolutně nedokázali rozpoznat přesný a falešný tón. Ale díky hře na tereminvox, kde správné tóny hledáte pohybem ruky a prstů, se to postupně naučili. Sice po velmi malých krocích, ale naučili. Tereminvox prostě rozvíjí cit k hudbě, jinou možnost totiž ani hráč nemá. Neexistuje klapka, klávesa nebo struna. Hudbu vytváří člověk, který sám reguluje zvuk, jeho hlasitost, výšku.
A jakou vlastnost kromě hudebního sluchu bych ještě potřeboval?
Vysokou úroveň koncentrace a trpělivosti. Musíte především zapojit uši a mozek, nesmíte myslet na něco jiného, vaše mysl musí být zaměřena pouze na zvuk. A to je to, co tereminvox tak zásadně odlišuje od jakéhokoliv jiného hudebního nástroje. Minimální výpadek pozornosti se okamžitě projeví na přesnosti tónů.
Zkoušela jste hrát někdy na tereminvox pod vlivem drog?
To je absolutně nemožné právě kvůli možné ztrátě koncentrace. A také kvůli snížené kontrole pohybu rukou. Ani panáka vodky bych si před vystoupením dát nemohla, nesmím být unavená nebo nevyspalá. Je to podobné práci chirurga, který také musí být absolutně přesný
