Phonique je svým způsobem žánrový turista. Nespokojí se pouze s jednou škatulkou, to by byla trochu nuda, raději dává přednost maximálně otevřené žánrové promiskuitě a volnosti. Někomu jde tech-house a s ním poměrně kompatibilní deep-house, někomu zas electro-house, jinému minimal. Phonique ale není žádné béčko, a tak s grácií zvládá všechny výše zmiňované žánry a ještě k nim něco přidá. Ano, pop, nu-disco ale i inteligentní a sofistikovaně znějící minimal techno či hip-hop, to vše na jeho druhém albu skutečně naleznete. Je mistrem nálad, hudební elegance a pocitově intenzivních skladeb s postupným vývojem. Jeho hudba září tisíci barvami. Nikam nespěchá, rád si hraje, svých emocionálně-manipulátorských cílů dosahuje pomalu ale jistě. Každý z 14ti kvalitativně vyrovnaných tracků zní více i méně jinak, jedno však mají společné. Okouzlí, pohladí a následně pohltí svou atmosférou. V tomto případě skutečně není cesty zpět.* recenze na stránkách www.techno.cz
