Výpisky: Jaroslav Rudiš - Nebe pod Berlínem
Můžete v rocku vůbec vymyslet něco jiného, když už
všechno bylo řečeno? Když stačí umět zmáčknout céčko, géčko a déčko a udržet
tři minuty rytmus?
Ne.
A ještě jednou ne. Můžete napsat pomalou a rychlou
písničku, můžete napsat ještě jednu, která se ve sloce táhne pomalu jako kouř
a v refrénu vybuchne jako Etna, ale to je tak všechno, co v rocku můžete
složit. Rockový muzikanti na tom nejsou o nic líp než prodavači hamburgerů a
kebabů. Všichni melou z posledního.
„Zkus vymyslet novej hamburger! Zkus jinak namlít
maso. Ani hovno! A zkus napsat jinak písničku! Je to smutný, ale jsme generace
odsouzená k věčnýmu kopírování a akordovýmu vykrádání. Pokud nechceš hrát
techno, tak můžeš vymyslet jenom novej postoj, jiný trička a napsat trochu
jiný texty.“
Pancho Dirk má pravdu. Absolutní pravdu. Techno hrát
nechceme, protože nejsme roboti. Funk nebo hip-hop taky hrát nechceme, protože
nejsme černoši. Takže zkoušíme najít novej postoj. Hlavně ale chceme hrát.
