Několik poznámek o pirátství, ACTA, autorských právech:
Petr Koubský: ... To, že internet působí dojmem dosti svobodného prostoru, není žádnou jeho specifickou vlastností, ale prostě důsledkem toho, že žijeme v dosti svobodných demokratických zemích, kde nějak takhle vypadá celý veřejný prostor. Piráti, ACTA, Megaupload – to všechno je jen prosazování běžných zákonů v digitálním prostředí. Jiná věc je, že některé z těch zákonů jsou špatné, zastaralé a neadekvátní.
Adam Javůrek: ... nelegálně umístěné filmy či alba stahují tři skupiny lidí. Teenageři, kteří to dělají, protože nemají peníze. Kdyby dílo volně dostupné nebylo, nekoupili by si ho. Obchodně jsou tedy nezajímaví, ale můžou přinést užitek tím, že dílu zajistí publicitu „šeptandou“. Pak jsou tu lidé, kteří stahují, když nemají jinou možnost. Když si chcete třeba pustit nové díly seriálu BBC Sherlock, o kterém všichni básní, máte smůlu, nejsou dostupné. Tady se zábavnímu průmyslu ztrácí hodně peněz. Aby na ně dosáhl, nepotřebuje žádné represivní nástroje, pouze zlepšit ten zmiňovaný servis, což se pomalu také učí. Teprve ta třetí skupina jsou ti, kteří by platit mohli, ale navykli si kdysi na to, že obsah může být zadarmo.
Petr Koubský: Anonymous jsou takový dnešní Petr Kropotkin, salonní anarchisti. Nejsou důležití, nejsou nebezpeční a nejsou zajímaví. ... dělají věci, které jsou povrchně srozumitelné – jako vyřadit z provozu web známé instituce – a zároveň aspoň trochu fotogenické. Televize má díky nim konečně co ukazovat z internetu. A působí tak pohádkově, jánošíkovsky... Vlastně se asi musím opravit, oni důležití jsou. Právě proto – a jedině proto –, že se dovedou dostat do médií. Kéž by to už novináři pochopili: dočasně vyřadit web vlády je snadné a bezvýznamné. Když počmárá zeď Strakovky sprejer, což je přesný ekvivalent těch útoků, taky z toho televize a deníky budou dělat vážnou věc, anebo se tomu bude věnovat jen někdo s kýblem a hadrem? Když jde o digitální technologie, média nechápou, co je důležité a co ne. Anonymous jsou mediálně talentovaní sprejeři digitálního věku, práce pro digitální ekvivalent uklízečky, ne pro politology a tajné služby.
