Hervé je velmi zaměstnaný producent a rozhodně se vám vyplatí jeho tvorbu sledovat, to zase ano. I přesto, že to dá docela hodně práce. Hervé totiž vydává pod mnoha různými pseudonymy. A nejenom jednotlivé singly pod jmény Machines Don’t Care, Voodoo Chilli, Action Man nebo Speaker Junk, ale také celá alba! Jako The Young Lovers nahrál stejnojmennou desku a s producentem Graemem Sindenem kritikou příznivě přijaté album Mega, Mega, Mega (The Count & Sinden). K tomu všemu si ještě připočtěte například mixovanou kompilaci Ghetto Bass a hlavně jeho vlastní label Cheap Thrills, kterému už pomalu táhne na padesátý release. A nesmím zapomenout ani na spoustu remixů, které vytvořil. To vše Hervé stihnul za necelých pět let! To je pak jasné, že se všechno ne vždy podaří a občas něco ujede. Jako právě jeho aktuální album.
Hodně skladeb na Pick Me Up, Sort Me Out, Calm Me Down jede podle jedné šablony. Objevují se špinavé zvuky, takové to neustálé "vrnění-brnění", co se dokola používá už nejen v komerčním dubstepu. Často zazní raveové klávesy (viz třeba Moby). Basa je hutná, beaty jsou většinou rovné. A k tomu hodně vokálů, které často zní jako by vám chtěli zpěváci vykřičet díru do hlavy. Na jednu stranu dokáže Hervé "díky" zmíněným ingrediencím vytvořit na první dobu docela povedené momenty, ale mám pocit, že právě ony ingredience nakonec přispějí hlavně k tomu, že se skladby na nich postavené velmi rychle ohrají. Ano, líbily se mi How Can I Live Without You (Make It Right), Better Than A BMX, několikrát dokola jsem si pouštěl i Show Me The Light a Night Turns To Day, ale... Dlouhodobě se to holt nedá. A tak jsem nyní skončil u dvou skladeb, které ještě můžu: doslova provzdušněné Bike Ride In June připomínající jeho alter ego The Young Lovers a The Mirror se zastřeným vokálem Steva Masona, která nabízí ozvěny osmdesátek.
Britský časopis DJ Mag napsal, že Hervé si není jistý, na jakou notu má hrát. Jestli chce bourat komerční hitparády, anebo skládat smysluplnější hudbu. S tím musím souhlasit. Poslechněte si pro porovnání muziku, kterou skládá pod různými pseudonymy. Možná budete kroutit hlavou a přemýšlet, kde se zvuk a hudební postupy převažující na Pick Me Up, Sort Me Out, Calm Me Down vzaly. Ne, že by je nikdy dříve nepoužil, ale rozhodně ne v takové míře a v takové ďábelské kombinaci. Škarohlídi tvrdí, že za to může nabídka od mega slavné zpěvačky Beyoncé, aby zremixoval její skladbu Countdown. Prý se mu díky tomu nezdravě zvedlo sebevědomí a výsledkem je zatměná mysl v podobě aktuálního alba - touha po stálé, neuvadající, hvězdnější pozornosti. Ale Hervé, copak nevidíš, co to udělalo s Calvinem Harrisem? Tak si dávej pozor. Ostatně, pokud se vám ještě líbí současná Calvinova produkce, tohoto alba se nebojte. Pokud ne, tak honem pryč.
* recenze vyšla na stránkách www.techno.cz
