Po producentské stránce toho má Nicolas na kontě už opravdu mnoho. Byl jednou z hlavních postav při formování housové scény ve Francii devadesátých let, takzvané “francouzské první vlny”, která dobyla svět (např. Daft Punk, Alex Gopher, Etienne De Crecy). Svůj první singl vydal v roce 1996 (Disco Cubizm) a první autorské album o rok později - celkem už jich vypustil do světa pět. Uznání ovšem nesklízí jen za vlastní sólovou produkci, ale také za projekt Chateau Flight, na kterém spolupracuje s Gilberten Cohenem, vlastníkem labelu Versatile.
Když jsem se o desce “M” Megamix poprvé doslechl a přečetl si “mixtape, 24 skladeb, 55 minut”, pomyslel jsem si, že takto pojaté album bude asi velmi energické, živočišné, člověk si prostě nevydechne. Ale kdepak. Přestože je Megamix nabitý různými samply, zvuky, vokály, I:Cube nemá rozhodně za cíl přehltit nás k prasknutí. Nehodlá nás ani nutit zběsile zachytávat tu jednu, tu druhou zvukovou linii. Vše je pečlivě vybráno, sestaveno, každý tón je vyměřen na milimetry, každá skladba odpočítána na setiny sekundy. V podstatě se snad ani nejedná o mix v klasickém slova smyslu; i když zde najdete přes dvacet skladeb, každou v průměru kolem dvou minut, je znát, kde která píseň začíná a kde končí. “M” Megamix nelze jen tak jednoduše zařadit pod nějakou stylovou škatulku. Najdete zde náznaky acid housu, dozvuky disco-housových náloží, vliv osmdesátek, lehce zasněné deep techno, nechybí veselejší i temnější polohy; prostě na co si vzpomenete. Po zvukové a producentské stránce těžko hledat nějaké mouchy nebo chyby.
Vytknout snad lze pouze jedinou věc: album je přeci jenom trochu “chladnější”, než asi Nicolas zamýšlel. I když jsem se snažil co nejvíce albu otevřít, spontaneitu, naivitu, jsem v něm bohužel hledal horko těžko. Ano, skladby pracují, jsou živé, ale holt bude ještě nějaký čas trvat, než se podaří onen “mixtape” tvar vyladit. I:Cube v nedávném rozhovoru řekl, že už ani jiná alba vydávat nebude. Takže předpokládám - malá prognóza - že vzhledem k Nicolasovým producentským kvalitám se můžeme u jeho dalšího počinu nadát velkých věcí.
Pokud vám, stejně jako mě, dlouhé skladby nevadí a naopak máte někdy problém užít si skladby krátké, protože máte pocit, že by neškodilo více jednotlivé motivy rozehrát, pak určitě sáhněte po dvou ípíčkách, obsahujících šest skladeb z Megamixu v dlouhých verzích. Vyšla před několika měsíci. Přeci jenom by byla docela škoda (podle mého názoru), kdyby se skladby jako In Alpha, Transition nebo Y.o.u.r.o.c.k staly pouhou součástí jedné hmoty. I když to tak sice autor zamýšlel. Vždyť mají velikou kvalitu i jako “extended versions”.
* recenze vyšla na stránkách www.techno.cz
