Mám pocit, že pop je něco jako vrcholová turistika, že se tam člověk musí vydat opravdu silou vší vůle a pak snášet všechno možný příkoří. A když se dostane na vrchol, zjistí, že tam to všechno končí a je tam sám. Anebo se mu udělá špatně a musí zase dolů, do pajzlu pod základním táborem.
Existuje řada dobrejch kapel, která brázdí Evropu v dodávce a dá se s nima udělat koncert, když jim dáte najíst, napít a nějaký minimální peníze. Jedinej problém, se kterým toho moc nenaděláme, je OSA (Ochranný svaz autorský; pozn. aut.). Jeho ceníky na akce jsou v podstatě likvidační. Když uděláme koncert někomu v pražským klubu Rubín, kapela stojí dejme tomu 300 eur, něco stojí ubytování, nájem klubu, za rozumnou cenu přijde tolik lidí, že se to plus minus pokryje. A pak najednou přijde dopis od OSA, že chce dva tisíce korun, že tu kapelu zastupuje. Kapela z toho přitom nevidí nic, protože ve smlouvě s americkou autorskou organizací má, že si nepřejou vybírat poplatky z malejch klubovejch koncertů.
Žádná ze zajímavejch kapel dneska není u velkých agentur nebo vydavatelských společností. Ty jsou už úplně mrtvý, u nich se nic aktuálního a autentickýho neděje. Tam jde víceméně o přežívání, slučování a vydávání archivních katalogů. Hardcore, elektronická scéna a alternativní hudba úplně vypadly z kultury velkých společností, který se sice pořád snaží produkovat, ale je to úplně mimo reálnou hudbu. Naprostá většina mladejch kapel už si vydává hudbu v klidu na malým hudebním serveru nebo na labelu svých kámošů a pak s tím v pohodě vyjedou do Evropy na výlet na koncertní šňůru.
To je největší průšvih spousty kapel – očekávají, že je někdo objeví, očekávají, že je někdo vydá, očekávají, že je někdo někam pozve, že jim někdo něco zařídí... Jenže ono nemá cenu čekat. Chci videoklip? Natočím si ho sám. Chci desku? Nahraju si ji na chalupě nebo si naspořím na studio. Chci vydat svoji desku a dostat ji k lidem? Tak bych měl přemýšlet, kolik bych za ni byl ochotnej zaplatit já sám. Ideální je prostě očekávat jediný – že to, co dělám, nikoho jinýho zajímat nebude, a snažit se mít ze svojí hudby aspoň radost. Jestli přijdou i ty další věci, může to člověka už jenom potěšit.
Určitě už pominula prvotní vlna devadesátých let, kdy si všichni mysleli, že když mají doma počítač a kradenej program, můžou si sami udělat desku. To sice mohli, ale jen za cenu jistý upachtěnosti. Takže mám pocit, že teď se trochu vrací důvěra v nahrávací studia, kde jsou lidi, který mají trochu zkušeností a můžou tu kapelu postrčit vhodným způsobem kupředu. A můžou tu desku udělat rychle, namísto toho, aby se v tom někdo tři čtvrtě roku patlal.
Objednat Respekt pro Kindle
