Je to jediné médium [rádio], které lze vnímat a zároveň se při něm věnovat jiné činnosti. ... Zatímco televize vyžaduje oční kontakt a internet rozptyluje dalšími a dalšími souvisejícími odkazy, poslech rozhlasu pořád může být kulisou při práci nebo řízení auta. Ideálně se hodí do zrychlených časů, v nichž jsme si zvykli dělat několik věcí najednou.
„Když spočítáte všechny celoplošné, regionální a digitální stanice, tak jich dnes máme dvacet. Ani se nedivím posluchačům, že nejsou schopní se v nich orientovat,“ připouští Duhan, který nyní přichází s pragmatickým řešením. Stanice se v jeho návrhu centralizují do čtyř základních okruhů označených čísly, z nichž si posluchač bude vybírat podobně snadno jako divák České televize. „Artovou“ Vltavu generální ředitel označuje za jedinou stanici, která je v současné podobě jasně vyprofilovaná a má profesionálně odváděnou publicistiku, obsahovou i hudební dramaturgii. Úprava ostatních stanic je však nevyhnutelná. Jedničku má tvořit takzvaný národní okruh. V něm se má Praha spojit s regionálními stanicemi, jež budou do vysílání v pravidelných časech vstupovat. Dvojkou se stane dosavadní Radiožurnál. Ten bude orientován na mladší posluchače, jeho zprávy budou dravější a flexibilnější, čemuž má odpovídat i výběr současnější hudby. Objevovat by se v něm měla v mnohem větší míře než dosud investigativní novinařina, která ovšem hlavní prostor najde na Čtyřce, Duhanově vysněné stanici mluveného slova. Vedle publicistiky, aktuálních společenských her či diskusních pořadů vyráběných sloučenými stanicemi ČRo 6 a Rádio Česko tu bude mít hudební složka jen okrajový prostor. Celkový cíl je zřejmý: sjednotit a zpřehlednit program ČRo tak, aby jednotlivé složky odpovídaly vkusu a zájmům jasně definovaného publika.
Radiožurnál je se současnými sedmi sty tisíci posluchači každopádně v nezáviděníhodné pozici. Primárně je pojímán jako zpravodajsko-publicistická stanice, přesto hudební produkce tvoří plnou polovinu jeho náplně. Představme si, jaké pozdvižení by vyvolalo, kdyby taková ČT 24 vysílala dvanáct hodin denně jen taneční klipy. Vznikl tak poněkud nesourodý tvar, v němž seriózní mluvené slovo střídají skladby, které si citlivější ucho spojuje s poslechem oddechového soukromého sektoru.
Mediální expert a šéfredaktor serveru DigiZone.cz Jan Potůček upozorňuje, že se ČRo dlouhodobě potýká se stárnutím publika. Oslovuje především lidi nad padesát let a v důchodovém věku, ovšem pokud se mu v budoucnu nepodaří vytvořit dobře nastavenou síť stanic, která by si vychovávala a předávala posluchače různých věkových kategorií a zájmů, hrozí mu, že o ně zcela přijde. V rádiu si toho všimli už před časem, a proto ČRo na počátku roku 2006 spustil v okolí hlavního města vysílání regionální stanice pro mladé Radio Wave. Jejím záměrem bylo oslovit posluchače mezi šestnácti a třiceti lety, tedy generaci, jež si svůj vkus tříbí na internetu a o kterou by se časem mohl rozhlas opřít. Globální síť nabízí neskutečné množství nové hudby či myšlenkových proudů a Radio Wave mělo pomoci se v nich orientovat. Stanice od počátku usilovala o probourávání žánrových slepých uliček, neprofilovala se jako rockové nebo rapové rádio, místo toho v kostce nabízela průřez celým spektrem aktuální – zdaleka nejen – hudební produkce. Tak aby posluchač získal co možná nejúplnější obrázek, co se právě děje v mladé kultuře.
Vysílat pro mladší publikum samo sebou není jednoduchý úkol. Už se totiž nejedná o generaci, která by vyrůstala s uchem přilepeným na tranzistor a brala jej jako jediný zdroj informací. Rozhlas dnes musí svoji roli obhajovat v prostředí, kde mu konkuruje flexibilní internet. Přesto to nemusí být prohraný boj. Stačí jen dobře pochopit, co může tradiční médium nabídnout v nových podmínkách. A v tomto ohledu je internetové Radio Wave pro ČRo skutečně inspirativní.
Objednat Respekt pro Kindle
